Kristyno, ted jste me dala davku smichu pro cely den. Ne z vaseho blogu, ale z vaseho popisu o sobe. Alkoholicka na kazdodenni odvykacce??? :-)))))))))

Ale mate pravdu. Treba ja se momentalne take nerechtam, protoze jsem si zlomil zub a jsem v procesu implantatu:))

To musí byť o iných čechoch , ale nie o národe Jozefa Švejka , Jari Cimrmana, a Zemáčkovho Ovčáčka ! Ale špecialnosť a svojráznosť tohoto spôsobu humoru asi autorka nechápe , ale nie je vôbec češka ? Možno je jediná ich chyba , že neceria infantilne zuby aj na tatínkovom pohrebe!

Autorka humor chápe, ale humor a úsměv je věc odlišná!

Nečekaně trefně napsáno. Ač jsem to nečekal, Dávám slečně za 1* a karmu. Je to pohled člověka, který vnímá pohled na Čecha ze zahraničí a pohledem zvenčí. Skvělé!

děkuji

Trochu mi přijde, že slečna hází všechny do jednoho pytle a už se nezajímá o to jestli jsou tací všichni, nebo jen někteří. Nezajímá jí důvod, proč je ten daný člověk smutný, nebo se neusmívá, ono to totiž může být úplně z jiného důvodu než jen proto, že k tomu člověk prostě jen nemá důvod jak píše. Rozchod, úmrtí někoho blízkého i únava hraje svoji roli. Rozhodně si nemyslím, že by k úsměvu byl potřeba důvod, ale kritizovat někoho za to že je smutný, když nevíme proč je hloupost.

Ale to je právě to. Tady nikoho nezajímá, jestli je člověk smutný nebo veselý, jestli má důvod plakat nebo se smát. Zejména v pracovním prostředí to funguje tak, že "Jsi v práci! Usmívej se! Tvé osobní problémy nás nezajímají!". Když jsem začínala pracovat v Anglii jako servírka, bez znalosti jazyka, všechno pro mě bylo nové, byla jsem vystrašená a nervózní. Šéf neměl problém jestli udělám nějakou chybičku, ale s tím, že se neusmívám. Několikrát denně jsem byla napomenuta, že se tvářím jak kakabus. Italky, Španělky, Anglánky, Švédky a kdo ví ještě stále s úsměvem, možná se neučí tak rychle, ale usmívají se při tom. Z pohledu jak jsem článek psala - Jak poznáte Čecha v zahraničí? Neusmívá se. V porovnání s jinými národy zkrátka nemáme nasazený 24/7 falešný úsměv!

Nekonečně omílaná klišé.

Souhlasím. Je to takový dokola mletý blábol. Myslím, že Poláci, Ukrajinci, o Slovácích nemluvě, jsou si povahově hodně podobní. A jinak, já osobně se křením když mám čemu a proč a muckám se s tím, koho mám rád.

Perfektni :) Rok jsme zili v USA a minimalne prvnich par mesicu jsme byli pokazde rozpaciti pri vitacim objimani. Smich jsme nasadili brzo, ale fyzicky kontakt prichazi podeji. Americka privetivost by se dala oznacit za pretvarku, ale casem zjistite, ze se tou pozitivni pretvarkou navzajem nakazili a zapomneli byt nasra*ni... jako vsude na svete, pozitivni nalada cisi z toho, kolik zrovna berete penez a jestli mate co do ust. Podle me to prameni z toho, ze kdyz se smejete, jsme nevytizenej a pridaj vam praci. Remcame, aby si nas nikdo nevsimal :D

Nedávno jsem kecal se svým učitelem španělštiny a ten říkal, že český způsob se mu líbí více než španělská či americká přetvářka. Tady víte na čem jste. Kámoš s Vámi kamarádí, zbytek na Vás kašle. Ve Španělsku se k Vám každý hrne, každý je šílený kámoš a pak když odjedete, každý se na Vás vykašle.

Asi budu nějaká jiná Češka.

Hezky jste to napsala mladá dámo... O důvod víc mít radost, že jsem Moravan a ne Čech...

S tím usmíváním je to těžké. Po desetiletí platilo, že kdo se (bezdůvodně) usmívá, je buď blázen nebo nemá žádné starosti a nemít starosti je podezřelé.

S tim usmevem mate pravdu. Ale mozna se to v pristich generacich zlepsi.