Miluj souseda svého!
Z jedné strany postarší polský pár, z druhé strany asijská rodinka a teď si vyberte na koho budete volat policajty první. Hlasitá hudba do páté do rána, hned na to vrtačka o šesté, vajgly na terase, to je prostě taková ta klasika. Hoď kamenem pokud jsi bez viny, tak jsem házila pravidelně šutry sousedům do oken, ale nic se nedělo. Odpověď na pozdrav, to už bych asi chtěla moc, co kdyby jim huba upadla. Jak říká táta, nerozčiluj se, praskne ti cévka a budeš tahat nohu. A tak jsem se nerozčilovala, zdravit jsem začala hlasitěji, vajgly jsem si každé ráno posbírala a v dárkovém balení igelitky z Tesca jsem je jednou týdně házela nazpět.
Nepsaný souboj se sváděl taky o parkovací místa, kterých je jen sedm, z toho dvě privilegovaná, kde jsou auta relativně v bezpečí před lidmi a dalšími auty a nehrozí ztráta zrcátka či pomočení od kolemjdoucích. Bohužel jedno to VIP místečko celoročně okupoval polský soused, každou neděli na deset minut nastartoval, vyzkoušel zda stěrače stírají a vyjel jen jednou v roce na Vánoce. Přemýšlela jsem, že bych mu dala před Vánocema jako dárek pod kola napínáčky, ale nakonec jsem si to v rámci zachování dobré karmy rozmyslela.
Asijský soused sice odjížděl jako taxikář pravidelně, ale měl na hlídání parkovacího místa svou ženu. Ne, že by jí tam teda nechával pokaždé stát, ale když odjížděl zaparkovala své auto místo něj. Jednou jsem ale byla rychlejší a než manželka stihla přeparkovat, obsadila jsem místo kempovací stoličkou a s knížkou v ruce čekala, až Meba přijede. Parkovací místo jsme měli, že jsme o něj pak nechtěli přijít, nákup nosili v teplejch a nepoužili auto dva měsíce, to už byla jen daň z ceny za výhru.
Některé národy jsou s tou pořádkumiluvností přeci jen trošku na štíru a tak, když už jsem po třetí viděla asijského fotříka vynášet odpadky pod nedaleký javor, požádala jsem ho, jestli by si nemohl ten pytel vynést tam kam patří. Čuměl, jak kdybych mu řekla, že má doživotní zákaz jíst nudle, ale druhý den uklidil pytel zase pod strom. Po několika týdenním věšení pytle zpátky na jeho kliku a detektivní práci, za kterou by se nemusel stydět ani Sherlock Holmes, jsem konečně získala kýženou fotografii zachycující jeho počínání a nechybělo nic v cestě poslání stížnosti na příšlušný úřad. Následovala pokuta 120 liber a javor zůstal ušetřen. Veškeré hrdinské činy mají své oběti a tentokrát padl za ochranu přírody můj počítač, který dostal spršku od spratků, kteří si hráli se zahradní hadicí zrovna ve chvíli, když jsem se snažila na terase psát. Nevím jestli je navedl taťulda, ale je to dost pravděpodobné. Tyhle národy vynikající v bojových uměních umějí být agresivní. To já ale taky. Rozhodla jsem se jim to poklidně vysvětlit a když mé klouby začaly zanechávat krvavé šmouhy na jejich domovních dveřích, konečně otevřeli. Vysvětlili jsme si situaci a do měsíce byla asijská rodinka pryč. Jaké bylo naše nadšení, když i u Poláků zastavil stěhovák. Najednou byla obě parkovací místa volná. Oslavovali jsme, šampáňo teklo proudem. Naše nadšení však nemělo trvat dlouho.
Přišel dopis, ve kterém stálo, že v domě po polských sousedech plánuje majitel přístavbu, kterou bychom přišli o veškeré slunce, které jde na terasu a navíc by nám zastavěl okno u mé pracovny. Stavební plány jsme připomínkovali a majitel nedostal povolení ke stavbě. O to větší bylo naše překvapení, když jsem po příchodu z práce objevila na naší terase dělníky, budující u sousedního domu lešení. Popadl mi amok a když nechtěli odejít, nastavila jsem zahradní hadici na program TRYSKA a vystříkala jsem je z terasy. Pravděpodobně někde v online světě koluje video blondýny v šatech a lodičkách, s tepající žílou na čele a krku která se zahradní pistolí v ruce a hysterickým smíchem útočí vodou na řemeslníky. Jestli mi doteď nepraskla cévka, tak snad už nikdy.
Měsíc po té, po milionu telefonátů na úřady, psaní stížností a pravidelného tajného nočního bojkotování probíhající stavby, máme lešení stále na terase, rajčata mi nezrají, protože nemají sluníčko a okno je už zastavěné.“Vždyť máte v tom pokoji další tři!”, řekl iránský majitel domu. Pamatujte, nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být hůř.
Začala jsem pravidelně sledovat pořad Sousedské noční můry, kde se kdysi mírumilovné soužití promění zpravidla v pěkně krvavou domácí zabijačku. Místo zklidnění nervů a faktu, že naše situace není zas tak hrozná, chytám inspiraci a těším se na pořádnou jitrničku.
Pana Poláka nyní potkáváme pravidelně, přestěhoval se o ulici dál. Uctivě se zdravíme a vzpomínáme na doby, kdy naším největším problémem bylo parkovací místo.
Kristýna Burgerová
Tak jsem se dočkala!
Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila podnikat - zase
Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.
Kristýna Burgerová
Móderní firemní kultůra
Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.
Kristýna Burgerová
To by se v Česku nestalo!
Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.
Kristýna Burgerová
Kdo z koho aneb návrat do rodné vlasti
Pětkrát za den mě někdo seřve a dvakrát šlápnu do psího výkalu. Návrat do Čech po 8 letech. Vždyť se toho zase tolik změnit nemohlo nebo ano?
Kristýna Burgerová
A kdy bude miminko?
Věta, kterou by měli zakázat a každého, kdo se jí odváží vyslovit, bych poslala se bosého projít po kostičkách z lega.
Kristýna Burgerová
Maso je vražda aneb veganské šílenství
Kde jsou ty doby, kdy vegani žrali bílou tofu sádru a po nocích se snažili rozžvejkat sójové kostky, které měli k obědu.
Kristýna Burgerová
Jak jsem čekala na prstýnek
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci aneb když se romantický akt promění v honbu za diamantem. Žádost o ruku jsem očekávala po dvou měsících randění, po 7 letech prsteníček stále zel prázdnotou.
Kristýna Burgerová
Anglické krasavice
Říká se, že krása anglických žen a jejich kuchařské umění vyhnaly Angličany na moře a udělaly z Anglie námořní velmoc. Jak je to doopravdy?
Kristýna Burgerová
Český bratr tě slyší
Co všechno se dozvíte, když si Češi myslí, že jim nikdo nerozumí aneb poslouchat cizí rozhovory se (ne)vyplácí.
Kristýna Burgerová
Koronavirus v Anglii aneb hysterie prodává
Když Británii po letech přestal děsit Brexit, bylo nutné objevit nového nepřítele. Jak se šílí kvůli koronaviru v Anglii?
Kristýna Burgerová
Londotřesky
aneb když si naplánujete romantický víkend, za který by se nemusel stydět nejeden režisér hollywoodských slaďáků a vznikne Troškova komedie.
Kristýna Burgerová
Život se skrblíkem
Říká se, kdo šetří, má za tři. V Londýně bych toto přísloví přetransformovala na kdo šetří, má na pivo a protože pivo já tuze ráda, šetřím kde se dá.
Kristýna Burgerová
Příhody z polské Anglie
Snažit se vyhýbat Polákům v Londýně je stejné jako doufat, že nebude v Anglii týden pršet. Možné, ale velmi nepravděpodobné.
Kristýna Burgerová
Dej to nej aneb nechtěné dárky
Rozmohl se nám tady takový nešvar, a to být originální za každou cenu. Přitom flaškou a knížkou nezarmoutíš, teda aspoň mě ne!
Kristýna Burgerová
Šťastná a veselá hysterie
aneb když se necháte zastrašit Brexitem a myslíte si, že strávíte poklidné svátky na Britských ostrovech.
Kristýna Burgerová
Nákupní šílenství
Vždycky jsem měla oko na dobré kaufy, zvlášť pak na ty pořízené z internetu putující z druhého konce světa.
Kristýna Burgerová
Jak jsem se stala spisovatelkou
Pár měsíců před třicítkou mě přepadla deprese. Vdaná nejsem, děti nemám (ráda) a i můj papírovej pes má větší kariéru než já.
Kristýna Burgerová
Pod pokličkou aneb cesta do pekla anglické kuchyně
Kdybych si měla tipnout, kdo vymyslel mrazák dala bych ruku na to, že to byl Angličan. Nebyl, byl to Skot.
Kristýna Burgerová
Doba názorová
Lidstvo zažilo dobu kamennou, bronzovou, železnou a nyní jsme se ocitli v době názorové. Vypadá to, že se přes noc každý stal odborníkem na výživu, výchovu psů, plasty, udržitelnou módu, Brexit i hokejovou taktiku.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5257x
Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.