Strach z terorismu

Když to, jestli si zrovna dneska obujete lodičky nezáleží na vaší náladě či počasí, ale na tom, jestli to zase někde bouchne.

Vypadalo to na tradiční Black Friday. Všude miliony lidí toužící ulovit nejlepší slevu, Oxford street praskala ve švech a najednou vypukla panika, na ulici pobíhali lidé. Křičeli a plakali.

Ozbrojení policisté veškeré hosty zahnali do hospody a přikázali zamknout dveře, zákaz vycházet a držet se dál od oken a dveří. Hospodou se šířilo několik nepravdivých informací o tom, co se vlastně stalo. Mluvilo se o střelbě na ulici, v metru. Hudba ztichla a na velkých obrazovkách, kde ještě před chvíli běželi sportovní přenosy, bylo živé vysílání BBC. Hospoda zůstala zamknutá téměř hodinu bez informací o tom, co se venku děje. Naprosto šokující pro mě bylo vidět lidi, jak se nadále baví, několik psychicky slabších jedinců si stouplo k oknům a snažilo se pořídit fotky a videa, další si objednávali jídlo, drinky a v neposlední řadě si stěžovali, že si nemůžou jít ven zakouřit.

Po hodině přišel policista a řekl všem jakým směrem mají odejít, že musí jít rychlým svižným krokem, ale neběhat, nekřičet a nevytvářet paniku.

Později se ukázalo, že šlo o planý poplach a o žádný teroristický útok se nejednalo, přesto 16 lidí muselo být ošetřeno a z toho osm odvezeno do nemocnice kvůli drobným poraněním.

Musím říct, že na mě absolutně zapůsobila organizovanost policie, která na místo dorazila méně, jak jednu minutu od tísňového volání a během několika minut vyklidila a uzavřela největší nákupní ulici v Londýně.

Ač Londýňané tvrdí, opak je pravdou a páteční zážitek to jen potvrzuje a není to jediný příklad, kdy dav zpanikařil. V jednom z ranních vlaků vypukla panika po té, co neznámý muž začal recitovat verše z bible. V domnění, že jde o teroristu, cestující násilně otevřeli dveře vlaku a vydali se po trati směrem k nádraží. Pracovníci železniční stanice museli vypnout proud na kolejišti a doprava začala nabírat neuvěřitelné zpoždění. Obnovit se jí podařilo až po dvanácti hodinách.

Není se ale čemu divit. Sama jsem se stala vystrašenou a podezřívavou. Sleduju, kdo nastupuje do autobusu, kdo kde odkládá zavazadla. Snažím se nevyhledávat velké koncentrace lidí (jde to v Londýně vůbec?). A nakonec, kdybych musela utíkat, je vážně dobrý nápad si vzít boty na podpatku?