Deset důvodů proč nenávidím Londýn

Když je člověk unavený Londýnem, tak je unavený životem - je tam všechno, co můžete od života chtít. Samuel Johnson

Londýn je přeplněný. Pocit samoty je něco, co v Londýně není možné poznat. Nezáleží v kteroukoliv denní či noční hodinu se vydáte ven. Lidi jsou všude a pořád. Obyčejný ranní či večerní běh se stává překážkovou dráhou, kdy se nestíháte vyhýbat autům, autobusům, cyklistům, motorkám, dětem na kolech a koloběžkách, volně pobíhajícím psům a jejich ignoranským páníčkům. I když jste v neustálém obklopení lidí všech věků, ras, národností i vyznání neocitnete se samy, ale osamělost je všudypřítomná.

Londýn je drahý. Průměrný Londýňan utratí více jak polovinu své výplaty za bydlení. V některých čtvrtích dokonce až 85% platu. Nejedná se přitom o nějaké luxusní nemovitosti v centru města. Typický Londýňan je zvyklý žít se spolubydlícími, které ne nutně musí znát předem. Není však vyjímkou dělit se nejen o koupelnu a záchod, ale také o pokoj. S roustoucími nájmy roste také poptávka po takzvaných twin pokojích aneb návrat do dětských let a sdílení “pokojíčku” s někým jiným. A tak jediné, co vám vlastně patří je postel. Dalších skoro 7% z výplaty padne na hromadnou dopravu.

Spát se dá pod mostem a chodit můžete pěšky, ale kdo se obejde bez oblíbeného zlatavého moku. Zajít si po práci “na jedno” se vcelku prodraží. Pinta piva bez pěny se již šplhá k téměř šesti librám.

Londýn je hlučný. Helikoptéry, ambulance, policejní auta, nevychované děti (neexistuje rozmazlenější a hlučnější dítě, než to britské), hluční dospělý, hlasitá hudba, hlasitý smích. Někdy máte pocit, že vám z neutuchající změti zvuků exploduje hlava. Možná právě proto, léky proti bolesti hlavy koupíte bez problémů v každých potravinách. Paracetamol aneb londýnské zobání.

Londýn je zaneprázděný. Nikdo na nic nikdy nemá čas. Pracovní doba je od toho, aby vám zabila celý den. Takže než si radši přivstat a začít v sedm a končit ve čtyři. Londýňané si začnou v deset nebo v jedenáct a skončí po osmé. Není výjimkou, že officáci se vracejí do kanclů i během sobot. A tak spousta posiloven je otevřených dvacetčtyřihodin denně. Fotbalové a volejbalové dýchánky se odehrávají na přelomu desáté hodiny večerní. Víkend je slovo sprosté a takřka neznámé, vyskytující se pouze v naučných slovnících.

Londýn je hloupý. Věci, které normálně všude na světě fungují jsou v Londýně běh na dlouhou trať. Třeba jen založení účtu v bance, o který si v Česku může zažádat kdejaký školák, se stává oříškem. Jít k doktorovi, k zubaři nebo si třeba jen vyřídit připojení k internetu. Problém.

Londýn je agresivní. Pravidla jsou od toho, aby se porušovala a tak zásadně na místech určených pro rodiny s dětmi a na invalidech parkují namachrovaní blbečci v teplákovkách a sportovních autech. Prostory vyhrazené pro rodinné pikniky bez přístupu domácích mazlíčků obývají nadšení pejskaři, pro které je problém sebrat hromádku a není výjimkou, že fanatičtí muslimové vás nenechají nastoupit se psem, kterého máte na vodítku, do autobusu, protože pes není podle islámu “čisté stvoření”. Každý se hádá, vždy a všude. Agresivní řidiči na silnicích, hosté v restauracích. Jídlo je studené či příliš horké, ryba smrdí rybinou a pivo má moc pěny.

Londýn je ovlivnitelný. Neuvěřitelný diktát toho, co je zrovna “in” a “fancy” se nevyhýbá ani Londýnu, právě naopak. A tak jedno léto zažíval boom pimms, nahořklý likér s limonádou a ovocem, pak přišla vlna prosseca a letos kdo nepije aperol, jakoby vůbec nebyl. Největší oblibě se těší střešní bary a restaurace. Místa, kam by se dřív nikdo po setmění nevydal, jsou teď hipsterskou mekkou, kam prostě musíte zajít.

Londýn je proměnlivý. Bez deštníku do Londýna nelez. (Možná bych si ho po pěti letech mohla konečně pořídit) Ráno sluníčko, v poledne déšť, odpoledne opalovačka v HydeParku, večer trošku zaprší a v noci pára od pusy. Na zastávkách ve stejném čase stojí lidi v žabkách a tílku, zimní bundě a kozačkách. Jedni bez rukávů, druzí v kombinéze.

Londýn je bezúnikový. Možná všechny cesty vedou do Říma, ale žádná z cest v Londýně nevede z Londýna. Vymotat se ven z té změti lidí, autobusů, vlaků, zvuků je téměř nemožné. Vyjet si jen tak ven za město zabere bezproblémů i hodinu a půl.