Neděle 7. června 2020, svátek má Iveta, Slavoj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 7. června 2020 Iveta, Slavoj

Byrokracie na blogu

25. 03. 2020 11:09:34
Zadarmo ani kuře nehrabe. Já hrabala poctivě, pravidelně, efektivně a za odměnu jsem dostala výchovný políček.

Porušila jsem pravidla a zveřejnila odkaz na mou knihu.

Aha, jsem to ale blonďatá dilina, řekla jsem si. Naivně jsem si myslela, že na svůj blog si můžu dávat, co chci. Chyba.

Prej je to ve smluvních podmínkách, ale nikdo mi nikdy neřekl, abych je četla. Vždycky jen zaškrtnout okýnko souhlasím a už klikat na tlačítko další. Neznalost neomlouvá. Nasypala jsem si popel na hlavu, odkaz stáhla a informovala ty nejvyšší, že neplecha byla zažehnána, a že už se opakovat nebude.

Nicméně jsem obdržela další zprávu. Velectěné adminka mě informovala o tom, že je můj popisek v profilu stále přes čáru (její slova). Do políčka o autorovi jsem napsala:Pokud vás mé blogy baví, budu ráda, když podpoříte mou knihu Holka od Big Benu.

Všem, kteří si tohle přečetli se velice omlouvám za podprahovou reklamu. Chápu, že tahle věta vás rozhycovala stejně jako fotka Babiše v plavkách. Nikdy nebylo mým cílem, vás vyzývat k přispění do crowfundingové kampaně. Zapamatujte si, že zkrachovalý autoři nespadají do kategorie charita! Já už to teď vím taky.

Profilový popisek jsem smazala. Měla jsem chuť tam napsat “Nečum, pičo!”, ale myslím, že to by asi taky neprošlo a tam nahoře by zase někdo musel odložit štěteček, přestat si lakovat nehty a jít mě buzerovat. Nerada vytvářím problémy, takže kolonku o autorovi jsem nechala raději prázdnou. Nicméně i přes mou taktiku Drž hubu a krok! byl článek stále pro všechny neviditelný a já v nastavení měla zablokované ho zveřejnit. Trvalo to týden, a pak jsem na to slavné velitelství zase napsala. Jelikož umím s lidmi jednat v klidu a bez emocí, moje články se na hlavní stranu přestali dávat úplně. Do té doby, od června až do prosince se nestalo, aby se můj článek neobjevil na hlavní straně idnes a aby se v průběhu týdne nedostal mezi nejčtenější blogy.

Od toho extempore s knihou jsem si poctivě a několikrát pročetla smluvní podmínky, kodex blogera a zdrojování obrázků. Takřka po dvou měsících, když jsem se vyhrabala z deprese, jsem se jala zase blogovat. Doufala jsem, že lépe než kdy dřív.

Zaplatila jsem si internetovou fotobanku Shutterstock a používala obrázky z ní nebo své vlastní. Poprvé administrátorce vadilo, že jsem zdroj uvedla jen interně do nastavení článku, po druhé zas, že jsem použila vyfocenou obrazovku vlastního telefonu, po třetí, že nemohla v databázi obrázek najít a chtěla po mě přesnou stranu umístění. Omlouvá jí jen to, že se ještě nenaučila vyhledávat anglicky.

Napsat blog mi trvá od pár hodin po několik dnů. V případě ztráty inspirace to stojí i spoustu peněz, protože fantazie se musí do hlavy přilévat po skleničkách či půllitrech. Je to činnost náročná a často také velmi bolestivá. Poslední, co ale chci a potřebuji je se nechat bezdůvodně terorizovat za činnost, kterou dělám zadarmo a ve svém volném čase.

Hysterii stranou, nechme mluvit čísla. Průměrná čtenost na článek přesahuje 5000, celková čtenost skoro půl milionu. Píšu vám ta čísla, protože krom toho, že se chci chvástat a nahonit si ego, nějaký šušně to idnesu určitě přineslo. U každého mého článku je nespočet reklam.

Nutno také dodat, že v mnoha případech idnes bez mého svolení či dokonce informování, měnili názvy mých článků k zajištění větší čtenosti. Ten, kdo pak byl kritizován za příliš prvoplánový titulek, jsem ale byla já.

Poslední článek Anglické krasavice (najdete ho na mém webu) byl stažen dnes ráno, hned po vydání a já se tuto skutečnost dozvěděla při ranním běhu. Ráda bych řekla, že mě to vytočilo natolik, že jsem zaběhla nejrychlejší kilometr v životě. Bohužel, to se nestalo. Místo toho jsem zapadla do bahna a nebýt Meby utopila bych se v Bažině smutku, jak Artex v Nekonečným příběhu.

Za léta blogování jsem ořvala malou karmu, čtenost, hroutila se z blbejch komentářů a diazepam zapíjela vínem, když mě chodily rasistické emaily, ale kdo by věřil tomu, že administrativní pipka, která má problém zformulovat holou větu, na záchodech fotí selfíčka a po večerech přidává inzeráty do seznamky, bude tím posledním hřebíčkem do rakve mé blogerské kariéry.

Po dlouhých pěti letech na blogu idnes končím. Jak by řekl mistr, letos jsem to opravdu nečekala.

Chtěla bych všem poděkovat za přízeň, komentáře i konstruktivní kritiku! Mám v plánu celý blog smazat, ale asi mi bude chvíli trvat, než se k tomu odhodlám, přece jen je to několik let života a spoustu hodin práce. Pokud byste chtěli mé bláboly číst i nadále, můžete se přihlásit k odběru mých webových stránek Můj černobílý svět. Články o životě v Anglii budou vycházet tak, jak jste zvyklý, každé úterý v devět. Pokud se teda den předtím neposilním vínem, v tom případě se článek objeví až se proberu z delíria.

Autor: Kristýna Burgerová | středa 25.3.2020 11:09 | karma článku: 36.55 | přečteno: 1259x

Další články blogera

Kristýna Burgerová

Anglické krasavice

Říká se, že krása anglických žen a jejich kuchařské umění vyhnaly Angličany na moře a udělaly z Anglie námořní velmoc. Jak je to doopravdy?

25.3.2020 v 9:00 | Karma článku: 28.11 | Přečteno: 988 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Český bratr tě slyší

Co všechno se dozvíte, když si Češi myslí, že jim nikdo nerozumí aneb poslouchat cizí rozhovory se (ne)vyplácí.

17.3.2020 v 9:28 | Karma článku: 33.03 | Přečteno: 1568 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Koronavirus v Anglii aneb hysterie prodává

Když Británii po letech přestal děsit Brexit, bylo nutné objevit nového nepřítele. Jak se šílí kvůli koronaviru v Anglii?

11.3.2020 v 9:00 | Karma článku: 42.98 | Přečteno: 11860 | Diskuse

Další články z rubriky Hyde park

Petr Koláček

Křišťálová noc – Mineapolis style – Aneb čí LIVE Matter ?

K událostem v USA už se vyjádřil snad každý, Všem však uniká jedna důležitá okolnost a proto k tomu napíšu i já

5.6.2020 v 14:40 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 127 | Diskuse

Jan Ráž

Co se děje v USA, napovídá hodně i o Evropě

Události v USA, mají svou zákonitost. Latentní rasismus, stále tam přítomný, v tom hraje zcela jistě svoji roli,ale obávám se, že se stává stále víc a víc sekundární příčinou přeměny protestů v pouliční teror.

4.6.2020 v 7:48 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 214 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Já? Spíš už hajdpark

Karel Čapek popisuje v svých Anglických listech fenomén hydeparku. Jak v tom povídání, tak v tom, kdy si uvědomíte, jestli spíš chcete něco říct, nebo máte pocit možné hvězdy, nalézám obsah a svobodu v hajdparku spíš. Patřím sem

2.6.2020 v 14:31 | Karma článku: 16.18 | Přečteno: 313 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Jiříkovo vidění

nebo spíš moje...Jiřík do věcí umí Říznout (mimochodem vítejte u mne v Hajdpárku...je to tu fajn prostor, kde se nalézám čím dál raději:) Půjde tu o Jiříkovo vidění. A moje následné vidění jako u vytržení

23.5.2020 v 22:58 | Karma článku: 13.73 | Přečteno: 261 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Protože se těm zvěrstvům poctivě věnujeme 75 let. Musíme si ježišmarjajosef pomáhat

Ano, věnujeme, ale!!! Jen u maturit, v světové literatuře přes půl století, v české literatuře i ve faktografii, po celých 40 let, pak i po revoluci. Dvacet let i v českých filmech mladých režisérů, ale kdybyste si uběhali no..

17.5.2020 v 19:30 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 245 |
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5004

Češka o životě v Anglii s etiopským mužem a britským psem. 

Od 25/03/2020 svou činnost přesunula na osobní stránky www.mujcernobilysvet.com, kde budou články na dále vycházet každé úterý v 9:00.

Najdete na iDNES.cz