Pod pokličkou aneb cesta do pekla anglické kuchyně
Jsou věci, o kterých si myslíte, že se nedají zmrazit? Chyba! Zmrazit se dá všechno. Aspoň v Anglii.
Má kuchařská kariéra přišla nenápadně, zcela plíživě. Měla jsem po krk turistů, stěžovatelů, a čím dál více času jsem trávila v kuchyni vysvětlováním, jak jídlo má vypadat, a že ten špinavý upatlaný talíř s otiskem kuchtíkova prstu ani tomu nejotravnějšímu turistovi na stůl prostě nedám. Jednoho dne mi šéfkuchař hodil zástěru na hlavu a se slovy „Tak si to zkus sama, když jsi tak chytrá!” odešel a už se nikdy nevrátil. A já na plac už také ne. Stal se ze mě kitchen manager.
Byla jsem spokojeně uklizená z dohledu otravných hostů, celou šichtu poslouchala Míšu Davidů a pracovala jen tehdy, když přišla objednávka. A hlavně – nemusela jsem se usmívat.
V kuchyni bylo dvanáct mrazáků a jedna lednice. Stala jsem se profesionálním ohřívačem. Vládla jsem nad svými šesti mikrovlnkami železnou rukou.
Všechno bylo mražené. Mražené avokádo, mražené máslo, mražené brambory, mražená bramborová kaše, mražený chleba, mražené housky, mražené steaky, mražená rajčata i mražené dorty. Polhreich by si rval vlasy, kdyby nějaké měl.
S heslem, když už to není čerstvé, mělo by to být aspoň horké, jsem ohřívala, až se čoudilo. Zákazník si pak při prvním soustu spálil patro a přišel tak o chuť. Já po třech měsících vyndávání vařicích talířů z mikrovlnky zase o otisky prstů.
Co se nedá ohřát, to se přeci dá osmažit. Neměla jsem sice ani jednu plotýnku, za to tři friťáky. Olej se měl měnit jednou týdně, takže jsme ho měnili každé dva měsíce, kdy už hranolky místo zlaté barvy získávaly temně hnědý nádech a byly víc gumové než křupavé. Obsah na dně friťáku bych vám vidět nepřála.
Co nebylo mražené, nebo smažené, to bylo v prášku. Stačilo přidat teplou vodu. Ohřátou, jak jinak než v mikrovlnce, dyť říkám, že jsem neměla plotýnku, trošku zakvrdlat a šťáva k nedělnímu pečenému masu byla na světě, nebo těstíčko na fish and chips, nebo pepřová omáčka a ta holandská taky. A tak nejčerstvějším pokrmem byla anglická snídaně. Párky sice měli jen patnáct procent masa a míchaná vajíčka byla mražená, omeleta taky, ale pokud vám stačilo volské oko, dostali jste vcelku čerstvý pokrm.
Krom ohřívačky se ze mě stala taky lepička. A protože všechno muselo mít svůj řád, tak se na každý otevřený sáček či kelímek musely lepit takzvané day dots. Samolepky, které říkaly, kdy daná věc prochází a musí se vyhodit, což bez ohledu na produkt a skladování bylo vždy tři dny od otevření. Byl by to vcelku dobrý systém, pokud bych nemusela ve středu jít, strhnout nálepku středa a nalepit sobotu. A takhle se to přelepovalo tak dlouho, dokud se produkt nespotřeboval nebo neshnil.
Hygienu, ale nějaké přelepování nezajímalo. Dokonce je nezajímali všudypřítomné myšky a obří švábi, kteří dle velikosti přilezli až z Černobylu. Koho by taky zajímala nějaká havěť na podlaze, když kuchař nakrájel maso nožem se žlutou rukojetí, a ne s tou červenou. Koho by zajímalo, že kuchař rozmrazil rybu pod horkou vodou, když nezapsal přesný čas dodávky zboží.
A tak až jednou pojedete do Anglie, všimněte si na dveřích hospod a restaurací zelené samolepky s food hygiene rating a vzpomeňte si, že pětka neznamená čerstvost produktů či absenci hmyzu, nýbrž to, že váš kuchař je dobrým úředníkem a správně zapsal teploty mrazáků do systému.
(úryvek z knihy Holka od Big Benu aneb Můj černobílý svět)
Kristýna Burgerová
Tak jsem se dočkala!
Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila podnikat - zase
Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.
Kristýna Burgerová
Móderní firemní kultůra
Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.
Kristýna Burgerová
To by se v Česku nestalo!
Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.
Kristýna Burgerová
Kdo z koho aneb návrat do rodné vlasti
Pětkrát za den mě někdo seřve a dvakrát šlápnu do psího výkalu. Návrat do Čech po 8 letech. Vždyť se toho zase tolik změnit nemohlo nebo ano?
Kristýna Burgerová
A kdy bude miminko?
Věta, kterou by měli zakázat a každého, kdo se jí odváží vyslovit, bych poslala se bosého projít po kostičkách z lega.
Kristýna Burgerová
Maso je vražda aneb veganské šílenství
Kde jsou ty doby, kdy vegani žrali bílou tofu sádru a po nocích se snažili rozžvejkat sójové kostky, které měli k obědu.
Kristýna Burgerová
Jak jsem čekala na prstýnek
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci aneb když se romantický akt promění v honbu za diamantem. Žádost o ruku jsem očekávala po dvou měsících randění, po 7 letech prsteníček stále zel prázdnotou.
Kristýna Burgerová
Anglické krasavice
Říká se, že krása anglických žen a jejich kuchařské umění vyhnaly Angličany na moře a udělaly z Anglie námořní velmoc. Jak je to doopravdy?
Kristýna Burgerová
Český bratr tě slyší
Co všechno se dozvíte, když si Češi myslí, že jim nikdo nerozumí aneb poslouchat cizí rozhovory se (ne)vyplácí.
Kristýna Burgerová
Koronavirus v Anglii aneb hysterie prodává
Když Británii po letech přestal děsit Brexit, bylo nutné objevit nového nepřítele. Jak se šílí kvůli koronaviru v Anglii?
Kristýna Burgerová
Londotřesky
aneb když si naplánujete romantický víkend, za který by se nemusel stydět nejeden režisér hollywoodských slaďáků a vznikne Troškova komedie.
Kristýna Burgerová
Život se skrblíkem
Říká se, kdo šetří, má za tři. V Londýně bych toto přísloví přetransformovala na kdo šetří, má na pivo a protože pivo já tuze ráda, šetřím kde se dá.
Kristýna Burgerová
Příhody z polské Anglie
Snažit se vyhýbat Polákům v Londýně je stejné jako doufat, že nebude v Anglii týden pršet. Možné, ale velmi nepravděpodobné.
Kristýna Burgerová
Dej to nej aneb nechtěné dárky
Rozmohl se nám tady takový nešvar, a to být originální za každou cenu. Přitom flaškou a knížkou nezarmoutíš, teda aspoň mě ne!
Kristýna Burgerová
Šťastná a veselá hysterie
aneb když se necháte zastrašit Brexitem a myslíte si, že strávíte poklidné svátky na Britských ostrovech.
Kristýna Burgerová
Nákupní šílenství
Vždycky jsem měla oko na dobré kaufy, zvlášť pak na ty pořízené z internetu putující z druhého konce světa.
Kristýna Burgerová
Jak jsem se stala spisovatelkou
Pár měsíců před třicítkou mě přepadla deprese. Vdaná nejsem, děti nemám (ráda) a i můj papírovej pes má větší kariéru než já.
Kristýna Burgerová
Doba názorová
Lidstvo zažilo dobu kamennou, bronzovou, železnou a nyní jsme se ocitli v době názorové. Vypadá to, že se přes noc každý stal odborníkem na výživu, výchovu psů, plasty, udržitelnou módu, Brexit i hokejovou taktiku.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila mít velkej zadek
Jsem k sobě zdravě kritická, a tak jsem v průběhu let řešila nadité tváře, povolené břišní svalstvo, roztřepený vlasy, ovarová kolena, příliš velká nebo příliš malá prsa, to podle nálady, ale nikdy mě nenapadlo řešit zadek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5257x
Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.