Hledám práci zn.: Beru cokoliv!

1. 10. 2019 9:24:54
Peníze a kus žvance nejsou všechno. Příběh o tom, že ne vždy se vyplatí opustit bezpečí komfortní zóny.

Vždycky jsem měla ráda indickou kuchyni, takže když jsem se rozhodovala, co dál dělat, indická restaurace pro mě byla jasná volba. Ne, kecám!

Když jsem přijela do Anglie dostala nabídku pracovat v indické restauraci, váhala jsem. Přeci jen jako jediná neindická pracovat mezi dvě stě Indama, no, nic moc, ale k výplatě a dýškám slibovali ještě teplé jídlo a peněz na jídlo v začátcích moc nebylo, takže darovanému Indovi na turban nekoukej.

Restaurace to byla luxusní. Dvoupatrová, s vodopádem, potůčkem a džunglí. Všude plavaly čajové svíčky a voněl zázvor s citronovou trávou. Nejlevnější předkrm stál čtyřicet liber a k účtu připočítali service charge, což byl předpoklad pro slibná dýška.

Místo uniformy mně dali župan – sárí – a taky tečku mezi oči, která opticky zase o něco zvětšila mé syslí tváře.

Sárí bylo velmi úzké, takže jsem musela dělat drobné krůčky. U mladých Indek, které měly metr šedesát to bylo jaksi gejšsky roztomilé, já se čtyřkama prsama a výškou metr sedmdesát pět a zapleteným copem jsem mezi nima vypadala jako německá Ingrid, které se chce opravdu hodně na záchod.

Po první šichtě jsem pochopila, že to teplé jídlo po práci, které jsem měla slíbené radši vynechám. Pro osobu, která i slané brambůrky napichuje na vidličku a z blemcavých věcí, jako je rozteklá zmrzlina nebo rozmáčený krutonek v polívce se jí dělá šoufl, byl celkem silný zážitek sedět u jednoho stolu s lidmi, kteří jedí kari s rýží rukama.

Poté, co mě manažer požádal, abych s ním zašla pro čisté ubrusy, naivně jsem si myslela, že společně půjdeme do skladu pro čisté ubrusy. Jsem jen blondýna, takže jsem nepochopila, že je to tajný kód aneb výzva k muchlovačce, proto mě vcelku překvapilo, když jsem v tmavém kumbále ucítila jeho ruku na svým zadku. Překvapilo mě to natolik, že jsem mu bez váhání dala tečku mezi oči pro změnu já.

Když jsem přišla druhý den do práce, vzal mi župan, odlepil tečku a dal mi obálku, kterou jsem si měla otevřít až doma. Asi se bál, aby nedostal znovu po čumě. Dostala jsem výpověď s odůvodněním, že nejsem přátelská. Stát se to o pár let později, stala bych se hlavní českou stoupenkou hnutí #metoo.

Autor: Kristýna Burgerová | úterý 1.10.2019 9:24 | karma článku: 44.83 | přečteno: 13080x

Další články blogera

Kristýna Burgerová

Servírkou v Londýně

Jsou jen jedni typy hostů – ti otravní. Po letech obsluhování v hospodě, už ani jiní existovat nemohli.

12.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 45.15 | Přečteno: 13685 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Levné letenky do Cvokhausu

Říká se, nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat levné věci. Já říkám, nejsme tak bohatí, abychom mohli lítat s nízkonákladovými společnostmi.

5.11.2019 v 9:57 | Karma článku: 44.39 | Přečteno: 9537 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Anglická televize aneb zlatej Soukup

Naše rodina se rozrostla, už jsme nebyli čtyři, ale bylo nás pět. Dva lidi, dva psi a televize. Důvodem ke koupi tohohle ďábelského přístroje byl fotbal.

18.10.2019 v 10:49 | Karma článku: 46.34 | Přečteno: 33690 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Zůstaň po mém boku

Jsou chvíle, kdy si připadám silný a mám pocit, že nikoho nepotřebuji, protože si vystačím sám. Pak se něco změní, někdy ani pořádně nevím co, a najednou jsem rád, když se někoho můžu chytit za ruku.

22.11.2019 v 20:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Miloš Korotvička

Děs (dů)chodce v Čechách

Děs na přechodu pro chodce. A přitom by mělo být všechno jasné. Máme pravidla, máme techniku a jsme přece lidmi. Není to tak jednoduché, jak se denně přesvědčuji.

21.11.2019 v 5:19 | Karma článku: 20.93 | Přečteno: 744 | Diskuse

Jan Vargulič

Dlužím..

Dnes je Mezinárodní den bez dluhů a já si uvědomuji, že dlužím a je to v tvrdé měně a mé dluhy nebudou nikdy splaceny. Přitom jsem byl od klukovských let šetřílek a máma říkala: "Jendo, kup si.." No já obvykle nekoupil..

20.11.2019 v 13:11 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 471 | Diskuse

Miloš Korotvička

Otevřený dopis premiérovi

Oslavy sedmnáctého listopadu byly poslední kapkou. Kdysi jsem se zařekl, že se nebudu zajímat o politiku. Husák byl nesmrtelný a bolševici představovali moc se kterou jsem nechtěl mít nic společného. Konečně zas jsem na tom stejně

18.11.2019 v 22:55 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 868 | Diskuse

Šárka Medková

Zatracenej levnej sáček!

To jsem zas jednou šetřila na nepravém místě. V obchodě, kam chodím, zrovna jak na potvoru neměli ty pevné, černé,stodvacetilitrové sáčky do koše. Menší rozměr nemá na tu naši popelnici cenu kupovat.

18.11.2019 v 18:14 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 802 | Diskuse
Počet článků 82 Celková karma 45.18 Průměrná čtenost 5022

Češka o životě v Londýně s etiopským mužem a britským psem.

Úchylačka na zdravou stravu a kuchyni s chorobnou touhou sežrat něco prasáckého. Odpůrce všeho sladkého, zejména zmrzliny a čokolády.

Alkoholička na každodenní odvykačce, protože tohle pivo bylo vážně to poslední. Milovnice čerstvých květin, voňavých svíček a přírody, která se nedopatřením ocitla v betonové džungli zvané Londýn. A v neposlední řadě líný snílek, který si stále myslí, že se dá něco napsat i bez psaní.

 

@muj.cernobily.svet

www.mujcernobilysvet.com

Najdete na iDNES.cz