Novodobé otroctví aneb za prací do Londýna

27. 09. 2019 9:05:40
Vyplatí se ještě vyrazit do Londýna za prací? Na co se připravit a proč je lepší stát za barem než sedět v kanclu?

Pokud nejste ajtý cvok, profesor nebo odborník na cokoliv, ale blondýna s vejškou s humanitním zaměřením, máte v Londýně dvě možnosti.

Můžete pracovat v kanclu, mít stálý plat, volné soboty a neděle anebo makat v pubu centru Londýna, chodit z práce za tmy a prachy přehazovat vidlema. Já byla vždycky spíš na ty prachy.

Kancelářské krysy začínají zpravidla mezi desátou a jedenáctou a končí mezi šestou sedmou. Prosím, ujistěte mě, že tenhle model ráno si přispím a zabiju pak prací celej den, do Čech ještě nedorazil.

Práce s minimální mzdou se v Londýně hledá snadno. Vytisknete si milion životopisů a pak už jen obcházíte hotely, kavárny, restaurace a hospody. Zeptáte se manažera, jestli někoho neshánějí, ten vám nikdy neřekne ne, bude s vámi hrát takovou tu hru na “my se vám ozveme” a vy můžete jít zase o podnik dál.

Pokud nějakého perverzního manažera nadchnete, pozve vás na pohovor a na zkušební šichtu, která by měla být ze zákona placená, ale takovými detaily se nikdo moc nezaobírá. Potkala jsem i takového byznysmena, který požadoval neplacenou zkušební šichtičku v délce jednoho týdne. Prý standartní postup. Od kuchaře jsem se dozvěděla, že to takhle provozuje už přes rok a zatím ho nikdo nepřesvědčil o svém umu natolik, aby byl do práce přijat.

Při podpisu smlouvy, podepisujete také papír health and safety, jakože nebudete pracovat, když jste nemocní nebo vám není dobře, což v praxi znamená, že pokud vám neupadne noha a máte obě ruce, do práce přijít stejně musíte. Ono, i kdyby jste nešli, na nemocenskou stejnak zapomeňte.

Nikdy nedostanete smlouvu na čtyřicet nebo dokonce šedesát hodin týdně. Standartní smlouva je jen na pár hodin, třeba osm. Potřebují vás, děláte šestnáct hodin denně, nechodí zákazníci a hospoda je poloprázdná, pošlou vás domů po pár hodinách. Koho zajímá, že nebudete mít na nájem.

Do Anglie zatím nedorazil cyklus dlouhého a krátkého týdne, a tak se šichty rozdělují podle toho jak se to hodí. Systém je jednoduchý, pokud makáte a neflákáte se, dostanete šichet hodně, dokonce víc než byste chtěli, flákači dostanou šichty krátké a v časech, kdy není hospoda moc plná.

Volné víkendy neexistují, volné dva dny volna v kuse jsou výjimkou. Není nad to mít volno v pondělí a ve čtvrtek. Nejen, že si neodpočinete, ale stihnete si maximálně tak vyprat a uvařit. Deset nebo jedenáct dvanáctek bez dne volna je standard. Můj měsíc zpravidla míval okolo 230 hodin.

Pokud přijdete o minutu později, nezaplatí vám první půl hodinu. Při dvanácti hodinové šichtě si zpravidla musíte vzít dvě pauzy. První je hodinová a druhá půl hodinová. Odmakáte dvanáct hodin, ale zaplatí vám deset a půl. A to se vyplatí! Někteří zaměstnavatelé jsou ještě fikanější, a tak vám mezi obědovým a večerním marastem dají tří hodinovou pauzu, což je vcelku k ničemu, protože domů se jet nevyplatí a couráním po Londýně zpravidla utratíte to, co jste si za dopoledne vydělali a navíc máte celý den zabitý.

Po zavíračce je na úklid vymezena přesně půl hodina, nezáleží jestli byla zrovna narvaná sobota nebo pomalé pondělí. I kdybyste zůstali hodiny dvě, nezaplatí vám ani o minutu navíc.

I když se každá anglická hospoda tváří jako tradiční, autentická a originální faktem je, že většinou za ní stojí velký korporát. Nejznámější je Green King, Fullers či Mitchell and Butlers. Vždy, když si myslíte, že větší zloděj a vykořisťovatel neexistuje, stačí změnit hospodu. Postupy a chování k zaměstnancům bývají podobné.

Proč tedy má smysl vzdát se teplého místečka v kanclíku a jít makat do hospody? Krom toho, že to funguje jako skvělá hubnoucí metoda, protože lítáte od stolu ke stolu a nemáte šanci si dojít ani na záchod. Tím pravým důvodem jsou dýška. Padesát liber po dvanácti hodinové šichtě bývalo velkým zklamáním, stovka příjemným standartem.

Takže pokud nemáte do čeho píchnout, potřebujete zhubnout anebo vydělat na vánoční dárky, hurá do Londýna, vzhledem k Brexitové situaci - lidí málo, práce hodně!

Autor: Kristýna Burgerová | pátek 27.9.2019 9:05 | karma článku: 45.30 | přečteno: 20764x

Další články blogera

Kristýna Burgerová

Servírkou v Londýně

Jsou jen jedni typy hostů – ti otravní. Po letech obsluhování v hospodě, už ani jiní existovat nemohli.

12.11.2019 v 9:07 | Karma článku: 45.15 | Přečteno: 13685 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Levné letenky do Cvokhausu

Říká se, nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat levné věci. Já říkám, nejsme tak bohatí, abychom mohli lítat s nízkonákladovými společnostmi.

5.11.2019 v 9:57 | Karma článku: 44.39 | Přečteno: 9537 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Anglická televize aneb zlatej Soukup

Naše rodina se rozrostla, už jsme nebyli čtyři, ale bylo nás pět. Dva lidi, dva psi a televize. Důvodem ke koupi tohohle ďábelského přístroje byl fotbal.

18.10.2019 v 10:49 | Karma článku: 46.34 | Přečteno: 33690 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Hledám práci zn.: Beru cokoliv!

Peníze a kus žvance nejsou všechno. Příběh o tom, že ne vždy se vyplatí opustit bezpečí komfortní zóny.

1.10.2019 v 9:24 | Karma článku: 44.83 | Přečteno: 13080 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Zůstaň po mém boku

Jsou chvíle, kdy si připadám silný a mám pocit, že nikoho nepotřebuji, protože si vystačím sám. Pak se něco změní, někdy ani pořádně nevím co, a najednou jsem rád, když se někoho můžu chytit za ruku.

22.11.2019 v 20:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Miloš Korotvička

Děs (dů)chodce v Čechách

Děs na přechodu pro chodce. A přitom by mělo být všechno jasné. Máme pravidla, máme techniku a jsme přece lidmi. Není to tak jednoduché, jak se denně přesvědčuji.

21.11.2019 v 5:19 | Karma článku: 20.93 | Přečteno: 744 | Diskuse

Jan Vargulič

Dlužím..

Dnes je Mezinárodní den bez dluhů a já si uvědomuji, že dlužím a je to v tvrdé měně a mé dluhy nebudou nikdy splaceny. Přitom jsem byl od klukovských let šetřílek a máma říkala: "Jendo, kup si.." No já obvykle nekoupil..

20.11.2019 v 13:11 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 471 | Diskuse

Miloš Korotvička

Otevřený dopis premiérovi

Oslavy sedmnáctého listopadu byly poslední kapkou. Kdysi jsem se zařekl, že se nebudu zajímat o politiku. Husák byl nesmrtelný a bolševici představovali moc se kterou jsem nechtěl mít nic společného. Konečně zas jsem na tom stejně

18.11.2019 v 22:55 | Karma článku: 27.21 | Přečteno: 868 | Diskuse

Šárka Medková

Zatracenej levnej sáček!

To jsem zas jednou šetřila na nepravém místě. V obchodě, kam chodím, zrovna jak na potvoru neměli ty pevné, černé,stodvacetilitrové sáčky do koše. Menší rozměr nemá na tu naši popelnici cenu kupovat.

18.11.2019 v 18:14 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 802 | Diskuse
Počet článků 82 Celková karma 45.18 Průměrná čtenost 5022

Češka o životě v Londýně s etiopským mužem a britským psem.

Úchylačka na zdravou stravu a kuchyni s chorobnou touhou sežrat něco prasáckého. Odpůrce všeho sladkého, zejména zmrzliny a čokolády.

Alkoholička na každodenní odvykačce, protože tohle pivo bylo vážně to poslední. Milovnice čerstvých květin, voňavých svíček a přírody, která se nedopatřením ocitla v betonové džungli zvané Londýn. A v neposlední řadě líný snílek, který si stále myslí, že se dá něco napsat i bez psaní.

 

@muj.cernobily.svet

www.mujcernobilysvet.com

Najdete na iDNES.cz