Co v Česku překvapí cizince? A Karlštejn to není!

10. 09. 2019 10:00:00
Praha je krásná. to víme, ale taky občas mimo realitu. Co když cizinec zavítá za hranice hlavního města? Jaké drobnosti našeho českého života cizince doopravdy vyšokují?

Fakt, že i přes nulovou toleranci alkoholu za volantem dostanete točené pivo takřka na každým rohu, od kavárny, po plavečák či divadlo, to už cizince aspoň trochu znalého české kultury jen tak nepřekvapí. Cizince, který žije se mnou pár let pod společnou střechou už vůbec ne. Co ho ale vyšokuje, je fakt, že se při vstupu do hospody na menším městě všichni pozdraví. A vlastně nejen při vstupu do hospody, ale taky na procházce se psem, na kole, na vodě i u doktora.

Jsme tišší. Ne, že bychom se nedokázali odvázat. Vyskočit na stůl a s Míšou Davidem si zazpívat céčka, to zase pozor, to my umíme, ale jinak na veřejnosti mluvíme šeptem. V bance, u lékaře, na prohlídce hradu, v knihovně či muzeu, často dokonce i v restauraci si mezi sebou šeptáme. A to je mezi cizinci celkem rarita.

„Nepojedeme se podívat do Karlových Varů?“

„Proboha jsi se zbláznil, to je strašně daleko!”, zhodnotila jsem dvouhodinovou cestu. Co na tom, že za tu stejnou dobu se mnohdy nestihneme ani vymotat z Londýna. Cesta z bodu A do bodu B, která trvá déle, jak hodinu se v Čechách už dá považovat za celodeňák hodný poctivé porce nasmažených řízků, krajíců chleba a kyselých okurek.

„Are you crazy?” zeptal se Meba a vyrazil mi borůvky z ruky. Chudák si myslel, že se chci otrávit. Po takřka sedmi letech života v Londýně by to byl celkem důstojný odchod, to se musí nechat.

Když už vstřebal, že jsme divný a otrháváme všechno, co najdeme. Od třešní, po ostružiny či špendlíky u lesní cesty, vzali jsme ho v pět ráno na houby, a to mu teprve šli oči šejdrem, když jsme ho nutili dávat do košíku houby různých barev a tvarů.

„A jsou tam i ty halucinogenní?”, ptal se opatrně, když před něj máma položila smaženici.

„Jasně, to je ten kovář. Víš, ten, kterému zmodrala noha.”, po zbytek večera zaraženě seděl a čuměl do zdi a něco si mumlal. To už si asi po těch houbičkách povídal s tapetou.

Tatam jsou ty doby, kdy se stály fronty na banány a za lepším se jezdilo do Německa. Ač to našinci nepřijde, výběr a kvalita se “západem” udržuje krok. Vždyť ten největší šok ten můj cizinec zažil v Albertu u čerstvého pečiva. Pokud bych ho násilím neodtrhla, myslím si, že tam stojí do dnes a do papírových sáčků láduje jeden kus housky za druhým, protože takový výběr pečiva ještě v životě neviděl a v Londýně člověk hodnotí s povděkem i dva dny starou lehce okoralou francouzskou bagetu. Podobný problém jsme pak měli ještě u pultu se sýry a uzeninami. A tak kromě hektolitrů českýho piva vozíme zpátky do Anglie taky kila uzenýho eidamu a syrečky. Převážet je autem není taková zábava, jako je hodit do příručního kufru a letět s nima nízkonákladovou společností. Dokud bylo možné, vzít příruční zavazadlo na palubu, jednalo se o dosti adrenalinový zážitek. Kolibu nekupujeme krájenou, ale po bochnících, pak ještě lovečák, vysočinu a... hádanka na konec, tipnete si, co dalšího vozíme na kila do Anglie? Dokonce i pro francouzské a anglické známé a taky posíláme příbuzným do Etiopie?

Autor: Kristýna Burgerová | úterý 10.9.2019 10:00 | karma článku: 45.73 | přečteno: 17101x

Další články blogera

Kristýna Burgerová

Další dávka anglických podivností

Jsou věci, které se v turistickém průvodci nedočtete a které mě nepřestanou nikdy fascinovat. Jiný kraj, jiná popelnice.

27.8.2019 v 9:33 | Karma článku: 46.25 | Přečteno: 24034 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Miluj souseda svého!

Multikulti soužití v Londýně. Nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být hůř aneb když vám sousedi pravidelně pouští žilou.

14.8.2019 v 9:01 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 6685 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Anglie, země kruhových objezdů

Koupě auta v Londýně aneb potřebujete auto ve městě, kde funguje jedenáct linek metra a na osm tisíc autobusových spojení?

6.8.2019 v 9:00 | Karma článku: 36.06 | Přečteno: 3495 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Miloš Korotvička

Jak členit společnost?

Je společnost lidí ještě součástí přírody? V přírodě platí nemilosrdné zákony přežití a pudu sebezáchovy. Člověk sem vnesl rozum. Rozum plodí velké věci i velká svinstva. Člověk je predátor s pudy a potřebami. Kam kdo patří?

15.9.2019 v 23:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Zdeněk Bárta

Bojuj za Koněva!! Komunisté vyzývají básníka Vyorala k boji!

Tedy pochopitelně nejen básníka Vyorala,ale všechny básníky.Bojujte svými verši za Koněva! Komunisté na Praze 10 jsou aktivní a burcují do boje i můzy, ovšem jen ty komunistické a prokremelské rudohnědé děvy, či snad děvky...?

15.9.2019 v 16:17 | Karma článku: 21.50 | Přečteno: 384 | Diskuse

Jitka Štanclová

Nad všechny blogy světa...

... Tak mi napověděla známá blogerka Zdenička. "Těším se na to, kdy napíšeš, jak jsi čekala na další vnouče".

14.9.2019 v 20:54 | Karma článku: 21.09 | Přečteno: 286 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Před Koněvem, za Koněvem

Pro ty, které snad nadpis nadzvedl - tak klídek prosím. Případnou polemiku, a ne, že by nebylo o čem, na někdy jindy, ač není to z mé strany podmínkou. Toto je o dobách více, než dřevních. Ale tak trochu i o současnosti.

14.9.2019 v 14:57 | Karma článku: 12.09 | Přečteno: 393 | Diskuse

Josef Prouza

Jak jsem obsluhoval… tři malé baletky

Když mi dcera oznámila, že se se dvěma kamarádkami přihlásila na týdenní baletní seminář a budou bydlet všechny u nás a já se o ně budu sám starat, začal jsem se vnitřně drolit. „A co jedí,“ vykoktal jsem. „Nežerou nic,“ řekla.

14.9.2019 v 14:53 | Karma článku: 40.10 | Přečteno: 3636 | Diskuse
Počet článků 76 Celková karma 41.45 Průměrná čtenost 3694

Češka o životě v Londýně s etiopským mužem a britským psem.

Úchylačka na zdravou stravu a kuchyni s chorobnou touhou sežrat něco prasáckého. Odpůrce všeho sladkého, zejména zmrzliny a čokolády.

Alkoholička na každodenní odvykačce, protože tohle pivo bylo vážně to poslední. Milovnice čerstvých květin, voňavých svíček a přírody, která se nedopatřením ocitla v betonové džungli zvané Londýn. A v neposlední řadě líný snílek, který si stále myslí, že se dá něco napsat i bez psaní.

 

@muj.cernobily.svet

www.mujcernobilysvet.com

Najdete na iDNES.cz