Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán!

23. 04. 2019 9:05:57
Občas, asi vlivem mého muže, který poděkuje i za to, že jste mu podkopli nohu, se u mě objeví jakési charitativní sklony. Nepřicházejí často.

Většinou ve dny, kdy mám dobrou náladu a pocit, že se mi vše daří a že bych se měla světu nějak odvděčit, což je zhruba tak jednou do roka, když zhubnu a dopnu kalhoty, anebo mám zrovna dobrou karmu na iDnes.

Když tedy strýček Skrblík náhodou opustí mé tělo, mou rozhazovačnou náladu většinou schytá bezdomovec se psem, protože přeci ten, kdo se stará o němou tvář nemůže být špatný člověk.

Přesně to se stalo, když jsem uviděla v metru sedět na zemi mladého kluka s papírovou cedulkou mám hlad a po boku měl nádherného stafforda. Pohladila jsem psa a klukovi dala pět liber. Druhý den seděl na tom samém místě, i se psem a flaškou vodky v ruce. Možná by cedulku mám hlad měl vyměnit za mám žízeň.

Neodradilo mě to a rozhodla jsem se zachraňovat paní, která pobíhala v kabátě, pod kterém měla jen pyžamo po naší čtvrti. S klíčem na plyn v ruce prosila procházející o nějaké drobné, aby si mohla dobít plyn a zatopit. Dala jsem jí peníze a s dobrým pocitem se vydala na pivo, které mi ovšem velmi zhořklo ve chvíli, když ta samá ženská v pyžamu si to naběhla do té samé hospody a veškeré prachy narvala do hracího automatu.

Do třetice všeho dobrého, nevzdávala jsem se. Přece jen jsem si stále chtěla odškrtnout jeden dobrý skutek. Poučena z dvou předchozích zkušeností, jsem se rozhodla vyvarovat se pomoci finanční a přeměnit ji na materiální. Koupila jsem horké kafe a pizzu s plánem obdarovat prvního bezdomovce, kterého potkám. Už zdálky jsem si vyhlídla starého pána s prošedivělým plnovousem a zašlou červenou čepicí. Seděl opřený o zeď, zabalený v něčem, co vypadalo jako starý spacák. Popošla jsem blíž, ale ani jsem se nestihla zeptat, jestli nemá hlad, když se na mě ze spacáku vyřítil bílý vořech, a než jsem se vzpamatovala, procvaknul mi svými zuby kalhoty i s lýtkem. Smeták jeden. Jasný příklad toho, že v dnešním moderním světě se i charita má raději řešit online. Já to zkusím zase až na přes rok (nebo až dopnu ty kalhoty).

*plyn se v některých domech dobíjí stylem jako kredit do mobilu. Vezmete “klíč”, který vypadá jako USB a jdete do večerky a dobijete tolik, kolik zrovna máte. Zkrátka nemášprachy – nevaříša mrzneš! Stejnětak to funguje s elektrikou.

Autor: Kristýna Burgerová | úterý 23.4.2019 9:05 | karma článku: 29.03 | přečteno: 1446x

Další články blogera

Kristýna Burgerová

Plavání pro zahalené i odhalené

Kdysi stačilo mít plavky a ručník a mohli jste jít plavat. Zatímco tyhle věci už nejsou potřeba, k návštěvě bazénu je nutné mít nejméně středoškolské vzdělání, a to s maturitou.

21.5.2019 v 9:00 | Karma článku: 31.40 | Přečteno: 2045 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Jak jsme trpěli hlady

Když máte pocit, že dietu nepotřebujete jen vy a váš pes, ale i rybičky, které vám plavou v akvárku. Každá rodina má nějaké tajemství, ta naše je posedlá váhou.

14.5.2019 v 9:00 | Karma článku: 35.72 | Přečteno: 5857 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Boj s větrnými mlýny

Přemnožili se. Jsou všude. Číhají zpoza rohu a jsou připravené zaútočit. Monstra, která Anglii děsí víc než Brexit.

7.5.2019 v 9:00 | Karma článku: 31.51 | Přečteno: 1768 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Každé zboží má svého kupce

Pojďme si zase po delší době udělat srandu z Angličanů aneb co všechno se dá v Londýně koupit a za co všechno Angličané utrácejí peníze.

30.4.2019 v 9:00 | Karma článku: 35.05 | Přečteno: 3396 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Zaseli vítr, sklidí vichřici

Část 11. žalmu proslavil během 2. světové války Winston Churchill. Jeho slova aplikoval na Hitlerovské Německo a později i na to, jak je třeba se vypořádat se všemi, kdo se dopustili válečných zločinů.

24.5.2019 v 20:10 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 467 | Diskuse

Miloš Korotvička

Život parchant - první den u moře

To byly časy tam na Jadranu v zlatejch šedesátejch. možná mne trošku mrzí, že jsem dodnes neochutnal masíčko z chobotničky. A zřejmě už ani neochutnám.

23.5.2019 v 23:28 | Karma článku: 20.90 | Přečteno: 526 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Důchodci, druh přemnožený nebo snad ohrožený?

Záleží z které strany se na to kouká. I můj pohled bude trochu "cinknutej" a nejen tím, že jsem důchodce, ale hlavně, že do školních let jsem byl vychováván dvěma důchodci - milovanou babičkou a dědou.

23.5.2019 v 12:06 | Karma článku: 35.46 | Přečteno: 957 | Diskuse

Iva Marková

Kdo měl víc pole, byl zavřený

Bohuslav Veverka se narodil v roce 1936. Celý život strávil na jednom místě, v rodinném statku v Kunvaldě.

22.5.2019 v 22:48 | Karma článku: 25.91 | Přečteno: 661 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

Ještě ta pomyslná tečka

Deníčku můj, jistě si vzpomínáš na mé nedávné vyprávění o lidech, které potkávám. Mnohé bylo nedopovězeno. Chybí ještě ta pomyslná tečka. Tak se k tomu vrátím ještě jednou. Dovolíš? Bude to opravdu naposledy.

22.5.2019 v 22:00 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 183 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 31.80 Průměrná čtenost 2060

Češka o životě v Londýně s etiopským mužem a britským psem.

Úchylačka na zdravou stravu a kuchyni s chorobnou touhou sežrat něco prasáckého. Odpůrce všeho sladkého, zejména zmrzliny a čokolády.

Alkoholička na každodenní odvykačce, protože tohle pivo bylo vážně to poslední. Milovnice čerstvých květin, voňavých svíček a přírody, která se nedopatřením ocitla v betonové džungli zvané Londýn. A v neposlední řadě líný snílek, který si stále myslí, že se dá něco napsat i bez psaní.

 

@muj.cernobily.svet

www.mujcernobilysvet.com

Najdete na iDNES.cz