Jak poznáte Čecha v zahraničí?

12. 01. 2018 8:30:48
Jasně, nabízí se takový ty klasický stereotypy typu Čech je ten s ponožkama v sandálech s igelitkou a májkou v batohu. Neříkám, že těmhle časům úplně odzvonilo, ale já to vidím trošku jinak.

Když pomineme akcent, který v angličtině bije do uší, pak prvním znakem, kterým poznáte Čecha vcelku bezpečně, je absence úsměvu. Češi se neusmívají, pokud zrovna nemusí anebo nemají čemu. Rty jsou povětšinou stažené do úzké linky.

Zatímco Italové a Španělé melou páté přes deváté, gestikulují rukama, pomáhají si vlastníma slovíčkama, které si poangličťují, každého objímají a olíbávají tváře. Češi mlčí. Stylem, než abych něco řekl blbě a nedej bože, by se mně někdo smál, neřeknu radši nic. V kolektivu jsme křečovitý, když už nás někdo obejme, s trochou trapnosti ho poplácáme třikrát po zádech a už už se odtáhnout. Češi nemají rádi přehnané dotyky. K narozeninám si strnule potřásáme pravačkou. Vlastně jsme stydlíni. Jazyk nám trošku rozváže až alkohol. To pak šprechtíme hodiny, strháváme na sebe pozornost, jsme hrdí na český pivo a taky na Jágra, kterýho zas nezná tolik lidí jako třeba Čecha nebo toho ufňukanýho kluka Rosickýho. Bavíme kolektiv a baví nás, že kolektiv to baví, abychom druhý den, stále ještě s kocovinou, zase nasadili místo úsměvu tu tenkou linku.

Oblíbili jsme si věty “Tohle se mi nepovede!” a “Tohle nedokážu!”, ale také vždycky víme, proč tomu za plotem se to povedlo – protože maminka je učitelka, protože tatínek mu našel teplé místečko, protože strýček z Ameriky, protože měl štěstí, protože zdědil peníze, protože proto.... Nacházíme milion výmluv, proč to nejde, než abychom se zamysleli nad tím, proč by to mohlo jít. Podceňujeme si a nevěříme.

Češi si jako národ libují v průměrnosti. Důležité je hlavně moc nevyčnívat. A když už se nám něco povede, jsme zvyklí se za každý úspěch omluvit. “To přece nic nebylo.”

Zatímco Francouzi, Švédové, Španělé, Italové odpadávají, Poláci remcají a Češi dřou. Poláci remcají a přidávají to své “ke” slovo, Češi makaj. Poláci odpadnou, ale Češi stále drží. Sice bez úsměvu, dvanácti či čtrnácti hodinové směny, ale stále zvládáme s přehledem. Jsme dříči! Zažila jsem to v Anglii mnohokrát. Málokdo dokáže makat tak jako Češi, snad jen Asiati. A když už ne na Jágra a na pivo, tak na to, jak umíme makat bychom hrdí být měli.

Za mě opožděné předsevzetí do Nového roku – buďme šťastnější, usměvavější a sebevědomější.

Autor: Kristýna Burgerová | pátek 12.1.2018 8:30 | karma článku: 40.70 | přečteno: 8101x


Další články blogera

Kristýna Burgerová

Miláčku, pojď, pojedeme na dovolenou!

Léto bylo v plném proudu a všichni hledali oddech na pláži a pětihvězdičkové hotely. To bych nebyla já, abych si nevymyslela něco speciálního. „Miláčku, ty tak miluješ zimu a nic ti nesluší víc než kulich. Pojď pojedeme na Island."

16.10.2018 v 9:58 | Karma článku: 24.75 | Přečteno: 1896 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Angličané a jejich skrytá závislost

Fish and chips, stará ženská s korunou na trůně, ocet do všeho možného i nemožného, to vše vystihuje Angličany, ale čemu většina dá přednost před čajem o páté?

9.10.2018 v 8:34 | Karma článku: 28.08 | Přečteno: 1671 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Narozeninové katastrofy aneb občas se to nepovede

Pomalu ale jistě se blíží partnerovi narozeniny a jako každý rok je chci udělat nezapomenutelnými. Co rok to katastrofa, tak co přijde letos? Předloni jsem pozvracela schody v luxusním baru a minulý rok...

27.9.2018 v 8:55 | Karma článku: 23.84 | Přečteno: 1021 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Drž mlč než ti jednu natáhnu!

Jisté známky nekontrolovatené agrese se u mě začali projevovat již na střední. Má agrese se po většinou stupňuje. Něco jako erupce sopky. Bublám pár vteřin a pak exploduji.

24.7.2018 v 9:28 | Karma článku: 24.92 | Přečteno: 1304 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

On je Bohem živých!

A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi. (L,20,38)

23.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Nemoc, která neexistuje

K napsání tohoto článku mě inspiroval nedávný rozhovor na dvtv, který se tomuto tématu věnuje, ale především vlastní zkušenost.

23.10.2018 v 8:13 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 1308 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Součástí vesmírné rodiny

Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají...

22.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 224 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Nebezpečné lichotky

Otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“

21.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 195 | Diskuse

Veronika Kovářová

Jak překonat strach ze změny

Potenciál posunu vpřed tkví v překonání strachu udělat to, k čemu jsme vedeni. Pokud přijmeme ten fakt, že v každý moment dostáváme přesně to, co potřebujeme, zbavíme se postupně strachu, který nám předkládá falešné důkazy.

21.10.2018 v 18:00 | Karma článku: 9.72 | Přečteno: 335 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 25.56 Průměrná čtenost 1942

Češka o životě v Londýně s etiopským mužem a britským psem.

Úchylačka na zdravou stravu a kuchyni s chorobnou touhou sežrat něco prasáckého. Odpůrce všeho sladkého, zejména zmrzliny a čokolády.

Alkoholička na každodenní odvykačce, protože tohle pivo bylo vážně to poslední. Milovnice čerstvých květin, voňavých svíček a přírody, která se nedopatřením ocitla v betonové džungli zvané Londýn. A v neposlední řadě líný snílek, který si stále myslí, že se dá něco napsat i bez psaní.

 

www.mujcernobilysvet.com





Najdete na iDNES.cz