Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak poznáte Čecha v zahraničí?

12. 01. 2018 8:30:48
Jasně, nabízí se takový ty klasický stereotypy typu Čech je ten s ponožkama v sandálech s igelitkou a májkou v batohu. Neříkám, že těmhle časům úplně odzvonilo, ale já to vidím trošku jinak.

Když pomineme akcent, který v angličtině bije do uší, pak prvním znakem, kterým poznáte Čecha vcelku bezpečně, je absence úsměvu. Češi se neusmívají, pokud zrovna nemusí anebo nemají čemu. Rty jsou povětšinou stažené do úzké linky.

Zatímco Italové a Španělé melou páté přes deváté, gestikulují rukama, pomáhají si vlastníma slovíčkama, které si poangličťují, každého objímají a olíbávají tváře. Češi mlčí. Stylem, než abych něco řekl blbě a nedej bože, by se mně někdo smál, neřeknu radši nic. V kolektivu jsme křečovitý, když už nás někdo obejme, s trochou trapnosti ho poplácáme třikrát po zádech a už už se odtáhnout. Češi nemají rádi přehnané dotyky. K narozeninám si strnule potřásáme pravačkou. Vlastně jsme stydlíni. Jazyk nám trošku rozváže až alkohol. To pak šprechtíme hodiny, strháváme na sebe pozornost, jsme hrdí na český pivo a taky na Jágra, kterýho zas nezná tolik lidí jako třeba Čecha nebo toho ufňukanýho kluka Rosickýho. Bavíme kolektiv a baví nás, že kolektiv to baví, abychom druhý den, stále ještě s kocovinou, zase nasadili místo úsměvu tu tenkou linku.

Oblíbili jsme si věty “Tohle se mi nepovede!” a “Tohle nedokážu!”, ale také vždycky víme, proč tomu za plotem se to povedlo – protože maminka je učitelka, protože tatínek mu našel teplé místečko, protože strýček z Ameriky, protože měl štěstí, protože zdědil peníze, protože proto.... Nacházíme milion výmluv, proč to nejde, než abychom se zamysleli nad tím, proč by to mohlo jít. Podceňujeme si a nevěříme.

Češi si jako národ libují v průměrnosti. Důležité je hlavně moc nevyčnívat. A když už se nám něco povede, jsme zvyklí se za každý úspěch omluvit. “To přece nic nebylo.”

Zatímco Francouzi, Švédové, Španělé, Italové odpadávají, Poláci remcají a Češi dřou. Poláci remcají a přidávají to své “ke” slovo, Češi makaj. Poláci odpadnou, ale Češi stále drží. Sice bez úsměvu, dvanácti či čtrnácti hodinové směny, ale stále zvládáme s přehledem. Jsme dříči! Zažila jsem to v Anglii mnohokrát. Málokdo dokáže makat tak jako Češi, snad jen Asiati. A když už ne na Jágra a na pivo, tak na to, jak umíme makat bychom hrdí být měli.

Za mě opožděné předsevzetí do Nového roku – buďme šťastnější, usměvavější a sebevědomější.

Autor: Kristýna Burgerová | pátek 12.1.2018 8:30 | karma článku: 40.42 | přečteno: 7753x

Další články blogera

Kristýna Burgerová

Spěchej pomalu!

Podzimní chmury se mně zdařile vyhýbají, ale novoroční depka přichází s pravidelností každý rok ...

17.1.2018 v 8:30 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 346 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Černoch a blondýna

Etiopan a Češka. Článek o tom, proč máme kozy na terase, v obýváku otevřené ohniště a proč spíme na zemi s válečným oštěpem.

9.1.2018 v 8:25 | Karma článku: 30.00 | Přečteno: 2705 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Jsme gendrově nekorektní

V přírodě máme kočku a kocoura, psa a fenu, krávu a vola. Sakra, zase jsem gendrově nekorektní, vytvořme si třeba krávola - gendrové neutrum. Tihle “krávolové” se prý necítí dobře ve společnosti, která nenazývá věci pravými jmény.

19.12.2017 v 9:46 | Karma článku: 35.17 | Přečteno: 1508 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Helena Skočová

Nuda? Nehrozí! Aneb - kojenec na střední

Nuda s dětmi opravdu nehrozí. Navíc stále více chápu to známé rčení: Malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti. S tím, jak mi ty moje ratolesti rostou, tomu rozumím čím dál tím víc.

19.1.2018 v 9:25 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 199 | Diskuse

Kateřina Karolová

Já, Doktorin - dopis číslo 18

Pod tlakem stresu se můžete zachovat tak, jak byste do sebe nikdy neřekli. V cizině k tomu máte skvělé příležitosti.

19.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 177 | Diskuse

Marie Novotná

Obstát v testu? No problem ....

„Tak co? Který z těch čtyř? Kterého by sis vybrala? Který se ti líbí?“ Vysypal na mě manžel otázky přes druhý konec stolu a už ke mně otáčel notebook, abych mohla vynést ortel.

19.1.2018 v 7:09 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 262 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Splněná mise

A takto chválil Boha: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení...“ (Lukáš 2,28-30)

18.1.2018 v 21:35 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 144 | Diskuse

Iva Marková

Výsadkář vítězí vůlí

Gustav Koubek (1927-1960) byl průkopník československého výsadkářství a v r. 1956 se stal mistrem světa v parašutismu.

18.1.2018 v 21:16 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 231 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 30.20 Průměrná čtenost 1992

Češka o životě v Londýně s etiopským mužem a britským psem.

Úchylačka na zdravou stravu a kuchyni s chorobnou touhou sežrat něco prasáckého. Odpůrce všeho sladkého, zejména zmrzliny a čokolády.

Alkoholička na každodenní odvykačce, protože tohle pivo bylo vážně to poslední. Milovnice čerstvých květin, voňavých svíček a přírody, která se nedopatřením ocitla v betonové džungli zvané Londýn. A v neposlední řadě líný snílek, který si stále myslí, že se dá něco napsat i bez psaní.

 

www.mujcernobilysvet.com





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.