Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak poznáte Čecha v zahraničí?

12. 01. 2018 8:30:48
Jasně, nabízí se takový ty klasický stereotypy typu Čech je ten s ponožkama v sandálech s igelitkou a májkou v batohu. Neříkám, že těmhle časům úplně odzvonilo, ale já to vidím trošku jinak.

Když pomineme akcent, který v angličtině bije do uší, pak prvním znakem, kterým poznáte Čecha vcelku bezpečně, je absence úsměvu. Češi se neusmívají, pokud zrovna nemusí anebo nemají čemu. Rty jsou povětšinou stažené do úzké linky.

Zatímco Italové a Španělé melou páté přes deváté, gestikulují rukama, pomáhají si vlastníma slovíčkama, které si poangličťují, každého objímají a olíbávají tváře. Češi mlčí. Stylem, než abych něco řekl blbě a nedej bože, by se mně někdo smál, neřeknu radši nic. V kolektivu jsme křečovitý, když už nás někdo obejme, s trochou trapnosti ho poplácáme třikrát po zádech a už už se odtáhnout. Češi nemají rádi přehnané dotyky. K narozeninám si strnule potřásáme pravačkou. Vlastně jsme stydlíni. Jazyk nám trošku rozváže až alkohol. To pak šprechtíme hodiny, strháváme na sebe pozornost, jsme hrdí na český pivo a taky na Jágra, kterýho zas nezná tolik lidí jako třeba Čecha nebo toho ufňukanýho kluka Rosickýho. Bavíme kolektiv a baví nás, že kolektiv to baví, abychom druhý den, stále ještě s kocovinou, zase nasadili místo úsměvu tu tenkou linku.

Oblíbili jsme si věty “Tohle se mi nepovede!” a “Tohle nedokážu!”, ale také vždycky víme, proč tomu za plotem se to povedlo – protože maminka je učitelka, protože tatínek mu našel teplé místečko, protože strýček z Ameriky, protože měl štěstí, protože zdědil peníze, protože proto.... Nacházíme milion výmluv, proč to nejde, než abychom se zamysleli nad tím, proč by to mohlo jít. Podceňujeme si a nevěříme.

Češi si jako národ libují v průměrnosti. Důležité je hlavně moc nevyčnívat. A když už se nám něco povede, jsme zvyklí se za každý úspěch omluvit. “To přece nic nebylo.”

Zatímco Francouzi, Švédové, Španělé, Italové odpadávají, Poláci remcají a Češi dřou. Poláci remcají a přidávají to své “ke” slovo, Češi makaj. Poláci odpadnou, ale Češi stále drží. Sice bez úsměvu, dvanácti či čtrnácti hodinové směny, ale stále zvládáme s přehledem. Jsme dříči! Zažila jsem to v Anglii mnohokrát. Málokdo dokáže makat tak jako Češi, snad jen Asiati. A když už ne na Jágra a na pivo, tak na to, jak umíme makat bychom hrdí být měli.

Za mě opožděné předsevzetí do Nového roku – buďme šťastnější, usměvavější a sebevědomější.

Autor: Kristýna Burgerová | pátek 12.1.2018 8:30 | karma článku: 40.66 | přečteno: 8060x


Další články blogera

Kristýna Burgerová

Jak jsem se stala alkoholikem!

“Ahoj, jmenuji se Kristýna a jsem alkoholik. Všechno to začalo, když jsem se přestěhovala do Londýna...nebo ne?!”

23.5.2018 v 10:01 | Karma článku: 30.25 | Přečteno: 1774 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Pohádka o Spojeném království - ne sůl, ale voda nad zlato!

Bylo nebylo, tam na západě, tam v absurdistánu. Tam kde zdravý rozum odešel do předčasného důchodu.

15.5.2018 v 8:29 | Karma článku: 32.04 | Přečteno: 1502 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Jak jsme na západě stáli frontu na banány

Před měsícem nám kousek od domu otevřeli Lidl. Pro našince normálka, pro Angličany pozdvižení. No jo, německá kvalita.

28.3.2018 v 9:56 | Karma článku: 33.50 | Přečteno: 2409 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Když chlapům běhá z nosu

Stala se nám taková nemilá věc, můj muž dostal rýmičku. Jeden by si řekl, že když je z tý Afriky měl by být jaksi odolnější. Připraven bojovat se lvem, zabít slona, postavit se nosorožci a nebo třeba látkovému kapesníku.

23.3.2018 v 10:03 | Karma článku: 22.68 | Přečteno: 1252 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Čím víc hledám chyby, tím víc ničím

Můj přítel, Jan Lutera říká: „Nemůžu-li o někom říct něco dobrého, radši neřeknu nic.” Honza je zbožný katolík, který se chová podle své víry.

17.7.2018 v 7:13 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 178 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Nová šance, a možná i poslední.

Potom jim pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.

16.7.2018 v 21:31 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 126 | Diskuse

Jan Jílek

…koupali si s blaženým výrazem nohy v blátě…

Pročítám si texty kolem taoismu a jsem docela překvapený jejich různorodostí. Pochopitelně jejich evropští epigoni, citují Lao’c kánon, tedy Tao Te Ting, ale dál se nijak nepokoušejí, mimo obvyklých klišé jít.

16.7.2018 v 14:29 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 172 | Diskuse

Patrik Juda

Psí hrdina zachránil obklíčené britské vojáky pod palbou a zahnal džihádisty na útěk

Střelce zakousl a další islamisty potrhal. Britská speciální jednotka v bezvýchodné situaci vyslala svého zvířecího přítele na zteč. Kulky jej jako zázrakem míjeli a šestici elitních vojáků v Sýrii zachránil tento sedmý statečný.

16.7.2018 v 8:08 | Karma článku: 35.37 | Přečteno: 1058 | Diskuse

Jan Jílek

Může mi být i líto

Jsem v polovině dovolené, už bych mohl někam vyrazit. Nejlépe do světa, co se nazývá Halič. A také navštívit rodiště své matky. Stakčín, na východním Slovensku.

16.7.2018 v 1:02 | Karma článku: 13.66 | Přečteno: 324 | Diskuse
Počet článků 41 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1917

Češka o životě v Londýně s etiopským mužem a britským psem.

Úchylačka na zdravou stravu a kuchyni s chorobnou touhou sežrat něco prasáckého. Odpůrce všeho sladkého, zejména zmrzliny a čokolády.

Alkoholička na každodenní odvykačce, protože tohle pivo bylo vážně to poslední. Milovnice čerstvých květin, voňavých svíček a přírody, která se nedopatřením ocitla v betonové džungli zvané Londýn. A v neposlední řadě líný snílek, který si stále myslí, že se dá něco napsat i bez psaní.

 

www.mujcernobilysvet.com





Najdete na iDNES.cz