Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Byla jednou jedna byrokracie

14. 11. 2017 9:52:05
Bůh stvořil veterinu, aby udržovala psa zdravého a člověka na mizině. Příběh o tom, že ne každý veterinář se vás snaží oškubat a že cestování se psem zpátky na ostrovy může být problém.

Náš měsíční pobyt v Čechách skončil a bylo na čase se vrátit do upršeného Londýna. Cesta probíhala poklidně, takže jsme již po deseti hodinách dorazili do Dunkirku. Čtyři hodiny před vyplutím našeho trajektu.

,,Možná bychom mohli zkusit zjistit, zda nebude možné jet tím trajektem v deset!”, už jsem se viděla jak ve své londýnské posteli popíjím plzničku, kterou jsme si dovezli z Čech a kterou si tak zasloužím po čtrnáctiset odřízených kilometrech. Stačilo jen projet kontrolou. Formalita, myslela jsem si.

Prošedivělému Francouzovi za okýnkem podám naše pasy a také ten Montyho. Bedlivě ho studuje a nakonec nám sdělí, že nesplňujeme podmínky pro vjezd do přístavu. Je ve mě malá dušička.

‚‚Proč?”

‚‚Odčervení není starší 24 hodin!” a ukazuje na slovo 3tbl. Myslí si, že je to 3.Septembera.

Snažím se mu vysvětlit, že datum je tam páteční a je nad tím slovem 3tbl a dnes je pondělí a to, co on si myslí, že je 3.Septembera je ve skutečně slovo 3tbl (tabletky). Naneštěstí je zrovna 4.9, takže se domnívá, že jsme psovi dali léky méně než 24 hodin před cestou. A protože tenhle francouz rozumí anglicky asi jako já čínsky, furt mele svou. Běž si dát víno a žabí stehýnka frantíku a pošli sem někoho kdo umí aspoň číst. Mám chuť na něj začít ječet. Posílá nás na recepci s tím, že tam nám poradí, co máme dělat. Bezmoc.

Na recepci mladá francouzka volá veterináři, který se ani neobtěžuje sejít a mluvit s námi osobně, i přesto, že sedí ve vedlejší budově. Ukazuji recepční prázdné obaly od odčervovacích prášků (nevím proč jsem si je schovala) a taky se jí snažím vysvětlit, že je to jen nedorozumění a pokud se podívá do pasu je tam vše v pořádku. Nevnímá. Je nám sděleno, že máme dvě možnosti - dát Montymu nové odčervovací tabletky a počkat v přístavu 24 hodin, než se vydáme na cestu anebo získat potvrzení od našeho veterináře, že Monty skutečně dostal odčervení. Bezmoc.

Volám mámě a zjišťuji, co se dá dělat. Náš veterinář měl ordinační hodiny pouze do osmy. Je už skoro devět. Telefon nezvedá, ale naštěstí po čase odpovídá na zprávu a vzápětí téměř okamžitě posílá na emailovou adresu přístaviště potvrzení o tom, že Montymu odčervení skutečně podal. Stále věřím, že stihneme náš půlnoční trajekt.

‚‚Chybí razítko!”, sděluje nám francouzka za přepážkou. Volám mámě. Máma volá panu doktorovi. Ten se bohužel omlouvá, razítko je v ordinaci, on je doma. Posílá vysokoškolský diplom v domnění, že zdravý selský rozum zvítězí.

‚‚Musí tam být rrrrazítko a vyplněný tento forrrrmulář”, opakuje znovu ta čůza za přepážkou a dává nám formulář, o kterým předtím nepadla ani zmínka. Selský rozum nezvítězil. Byrokracie versus rozum 1:0.

Následuje takřka nekonečný kolotoč telefonátů. Já-máma, máma-veterinář, máma-já, máma-veterinář. Jsem smířená s faktem, že v přístavu přenocujeme a počkáme do rána, kdy bude možné dodat vše i s razítkem. Bezmoc. Jsem unavená, vyčerpaná a nemám sílu se dál stresovat. Pan veterinář se ale nabídne, že zajede do ordinace, kde se setká s mamkou a o půlnoci společnými silami se mnou na drátě, vyplňujeme formulář, který máma nakonec ofotí, pošle mi ho a já ho pošlu na adresu přístaviště.

Když mi ta čůza na recepci oznámí, že vyplněný formulář musí přijít z emailové adresy pana doktora a ne z té mojí, mám chuť rozbít sklo, které nás odděluje a jednu jí vrazit. Možná se to dá vyčíst z mého výrazu, takže nakonec vše vytiskne, doplního razítkem a my úplně zničení, ale šťastný, vyplouváme ve čtyři hodiny ráno směr Dover - Anglie.

Nejvtipnější na celé té historce je to, že za celou dobu Montyho nikdo neviděl. Nikdo se neobtěžoval vůbec jít a zkontrolovat, jestli převážíme gorilu, dinosaura nebo psa, ale hlavně, že měl v pořádku papíry. Navíc když jsme jeli na opačnou stranu, nikoho nezajímali ani ty papíry. Do Evropy se dá vyvézt cokoliv, ale obráceně, to dá zabrat.

Tímto článkem bych chtěla velmi poděkovat MvDr. Petru Prokešovi za skvělou péči a profesionální přístup, který přesahuje hranice jeho povinností.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Kristýna Burgerová | úterý 14.11.2017 9:52 | karma článku: 34.67 | přečteno: 2769x


Další články blogera

Kristýna Burgerová

Jak jsme na západě stáli frontu na banány

Před měsícem nám kousek od domu otevřeli Lidl. Pro našince normálka, pro Angličany pozdvižení. No jo, německá kvalita.

28.3.2018 v 9:56 | Karma článku: 31.01 | Přečteno: 2023 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Když chlapům běhá z nosu

Stala se nám taková nemilá věc, můj muž dostal rýmičku. Jeden by si řekl, že když je z tý Afriky měl by být jaksi odolnější. Připraven bojovat se lvem, zabít slona, postavit se nosorožci a nebo třeba látkovému kapesníku.

23.3.2018 v 10:03 | Karma článku: 20.35 | Přečteno: 1061 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Jak neladovská zima zasáhla Spojené království

Živá reportáž o tom, když v Anglii byla zima jak na Sibiři, tři centimetru sněhu a u Big Benu čtyři. Promiň Nohavico.

2.3.2018 v 9:51 | Karma článku: 33.30 | Přečteno: 1392 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Moderní čarodějnice

Společnost toleruje metrosexuály, vitariány, vegetariány, workoholiky, alkoholiky, taky Zemana a kde jaké jiné fanatiky, ale pokud řeknete, že nemáte ráda děti stává se z vás čarodějnice.

28.2.2018 v 9:35 | Karma článku: 27.24 | Přečteno: 1228 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlastimil Fürst

Chceš celý svět?

„Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ (evangelium podle Lukáše 9,25)

26.4.2018 v 21:31 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 161 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Dominik Duka - dnes sedmdesátpět let mlád

Dominik kardinál Duka (občanským jménem Jaroslav Václav Duka; narozen 26. dubna 1943 Hradec Králové) je dominikánský duchovní, 36. arcibiskup pražský, 24. primas český (jmenován 13. února 2010) a kardinál. .....

26.4.2018 v 16:36 | Karma článku: 21.69 | Přečteno: 385 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Vy se máte, že ji znáte!

Osmdesátá léta prostě táhnou a lidi na tu dobu rádi vzpomínají. Ve vzpomínkách jim vůbec nevadí, že v té době byli komunisti, protože se nevzpomíná na politiku, ale na dětství a na mládí.

26.4.2018 v 14:32 | Karma článku: 26.90 | Přečteno: 734 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Jak mi Dorotka se svým skvělým instinktem pomohla.

Byly jsme docela solidní dvojka, ale trojku nedala, to fakt ne. Jen ona, já a nikdo třetí. Ať už to byl pošťák, co přivezl balík nebo jen někdo, kdo běžel za plotem k zastávce trolejbusu, dávala jim pěkně zabrat. Fakt byla umanutá.

26.4.2018 v 12:12 | Karma článku: 15.24 | Přečteno: 326 | Diskuse

Jana Mrázková

Nosné téma: porod!

Ještě tak před dvaceti lety, když se chlapi sešli, mluvili o vojně. A my holky o porodech. Se zrušením povinné vojenské služby chlapům téma ubylo, avšak holky rodí dál a to jim nikdo nevezme.

26.4.2018 v 0:00 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 508 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 26.98 Průměrná čtenost 1889

Češka o životě v Londýně s etiopským mužem a britským psem.

Úchylačka na zdravou stravu a kuchyni s chorobnou touhou sežrat něco prasáckého. Odpůrce všeho sladkého, zejména zmrzliny a čokolády.

Alkoholička na každodenní odvykačce, protože tohle pivo bylo vážně to poslední. Milovnice čerstvých květin, voňavých svíček a přírody, která se nedopatřením ocitla v betonové džungli zvané Londýn. A v neposlední řadě líný snílek, který si stále myslí, že se dá něco napsat i bez psaní.

 

www.mujcernobilysvet.com





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.