Snaž se nenaštvat hladovou ženskou!

Říká se, že nejhorší je srážka s blbcem. Narazit na blbce, anglického policajta a ještě ve chvíli, kdy hlady šilháte, to je teprve oříšek. A jak takové setkání může dopadnout?

    Prvního ledna stále ještě roztřesená z předchozí bouřlivé noci jsem se doplazila na osobní váhu a doufala, že to šedé rozmazané číslo, které se zobrazilo na displeji má stejnou kocovinu jako já. Bohužel i po té, co jsme obrátila žaludek dvakrát naruby, váha byla neúprosná. Novoroční předsevzetí, a je to tu zase. Rychlou matikou ze základní školy sčítám a odčítám, dělím i násobím, ale verdikt je nekompromisní. Musím shodit devět kilo, nebo radši deset. Pro radu jak dosáhnout kýženého výsledku se vydám na server nejpovolanější - emimino. Některým matkám sice už mozek vykondenzoval z hlavy, ale přesto se mezi hromadou smetí dá najít pár informací. Netrvá dlouho a dočítám se o hitu letošního hubnutí. Nízkosacharidová dieta při které se jí pouze bílkoviny, zelenina a nudle zvané shirataki. Těstoviny, z níchž se netloustne, ale hubne! Nula kalorií a sacharidů. Dobrý zdroj vlákniny. Bezlepkové. Neobsahují ani tuk ani cukr. Fakt, že lehce zavání rybinou, při vše těch pozitivech je zcela zanedbatelný. Dietářky jsou nadšené, obchody s nadměrnými velikostmi krachují.

    První týden se mi nedaří sehnat nudle a tak jím jen maso a zeleninu. Povzbuzena výsledky se vydávám na nákup. Dvacet balení nudlí v autě, 5 kilo dole. Vyzvedávám Mebu a nemohu se dočkat až uvařím oběd. Možná bych mohla udělat něco na thajský způsob..krevety, nudle, zelenina ..jsme již pár metrů od domu, když najednou ..buch..tupý náraz do levého boku auta mě vytrhne z myšlenek. Chvíli sedíme s Mebou zaražení než se vzpamatujeme, co se vlastně stalo. 

Jelikož mým dalším novoročním předsevzetím bylo snažit se potlačit mou poněkud výbušnou povahu, a to především za volantem, úplně na pohodu a takřka s úsměvem otevírám dveře a jdu zkontrolovat jakou škodu napáchal ten kretén na mém půlroku starém plechovém miláčkovi. Místo klasickéhoTy ko.., ču…, kret… kam čumíš?, zvolím potlačenou verzi mého cholerického já a téměř s klidem mu vysvětlím, že to zkurvený zrcátko je tam asi zřejmě od toho, aby se do něj podíval když vyjíždí. V tu chvíli chlápek div nevyvrátí dveře, jak se hrne ze své staré mazdy ven. 

“Připni si tu děvku na vodítko a nepouštěj jí z domu!” řve na Mebu malý obtloustlý arab, za kterého se skrývá útlá běloška v burce, které se pod bundou rýsuje těhotenské bříško. Meba v tu chvíli ještě diplomaticky, že snad takováhle slova nemusíme používat, ať se mi omluví a že to můžeme vyřešit v klidu. Ten magor beze slova otevírá kufr auta, vytáhne skládací kempingovou židli a bez varování se pokouší Mebu tou židlí zasáhnout. Těhotná ženuška se mu ji neúspěšně snaží vyrvat z rukou. Arabák své ženě taky jednu flákne a pošle jí čekat na chodník. Chvilku nepozornosti využívá Meba a zbavuje ho židle, což se arabovi nelíbí ani omylem. Začne poskakovat jak po ringu a boxovat do vzduchu pěstičkama. Meba se stále snaží nenechat vytočit a pouze se bránit a rány nevracet. Arab se zmocní šály, kterou má Meba obmotanou okolo krku, máchne pěstí do vzduchu a naneštěstí se mu strefí přímo do rtu. Hystericky vřískám ať někdo zavolá policajty, protože já nechala telefon nabíjet doma na nočním stolku. Pověstné červené anglické telefoní budky jsou jen na turistických místech a slouží úplně k jiným účelům než telefonování. Poláci opodál pracující na výkopu se pouze dobře baví, černoch v županu na balkoně vše nahrává na telefon. Nikdo však nepřispěchá na pomoc. Meba ztrací svou trpělivost, napřáhne se a jednu slušnou arabovi vrazí. Ten se zapotácí, prudkým trhnutím rozepne bundu a odhodí ji za sebe. Popadne zednický kolečko, které stojí opodál, rozeběhne se a mrštím s ním po nás. Meba nastaví ruce přede mně a kolečko dopadá na zem aniž by způsobilo větší škodu než pár odřenin. To tlustý hovado však stále nemá dost a rozeběhne se proti nám. Couvám před ním až se zádama opřu o o plot nejbližšího domu, který mi poskytne oporu. On se stále snaží atakovat Mebu. Přidržím se rukou plotu, zamířím a v ten správný okamžik vší silou zabořím můj třinácticentimetrový jehlový podpatek přímo do jeho rozkroku. Obličej se mu zkřiví bolestí, ale v návalu adrenalinu to nestačí. A tak vykopávám znovu a znovu. Kopu jak zběsilá a vřískám všechny nadávky anglické i české, které mi připlují na mysl. Kopu jak smyslů zbavená, přestávám se přidržovat plotu a jen kopu a kopu. V životě jsem si takhle dobře nezakopala. Adrenalin se mi rozlévá do každého mililitru mé krve. Jsem jak v tranzu, přestávám, až když ucítím cizí ruce na mých ramenou. Jakýsi Angličan se mě snaží odtáhnout, podává mi telefon, abych mohla zavolat policii. Automaticky vytáčím číslo a odpovídám na otázky zatímco on se snaží uklidnit toho pošuka a odvézt Mebu pryč. Přihlížející Polák si dojde pro opodál ležící kolečko a jde se schovat zpátky do výkopu, hrdina.

      Policie přijíždí se zápalem Kobry 11. Houkačka, majáky. Z auta vystupují dva policisté a rozdělují si nás. Angličan, který mi půjčil telefon, je ve skutečnosti realiťák, který poblíž prodával dům. Vylíčí policistovi, co viděl, nechává na sebe vizitku a odchází. Pak přicházíme na řadu my. Po výpovědích dávají policisté hlavy dohromady. 

“Postup je následující. Můžeme vás všechny tři zadržet, odvézt na stanici, sepsat protokol a po té, pokud budete chtít, můžete pana Abdula dát k soudu, který se potáhne asi zhruba rok a nebo ..”

“Jak jako všechny tři?”

“Pan Abdul uvedl, že ho váš přítel uhodil pěstí do obličeje a ..a že vy jste ho několikrát kopla ehm do přirození… !”, krev se mi valí do hlavy, myslím, že do přirození nakopnu i jeho. Policista o krok poustoupí, asi mně můj plán koukal z očí, a pokračuje: “ …a nebo vám všem zapíšeme záznam a odjedeme. My jsme tady nebyli a je to slovo proti slovu. Nikde tu nejsou kamery.”

“Slovo proti slovu? Máme video od toho černocha v županu, svědky .. ten realiťák, poláci ve výkopu…” zoufale a zcela zbytečně argumentuji. 

    Po třech hodinách odcházíme. Oba se zápisem. Meba s rozseklým rtem, spáleným krkem od šály a krví na zápěstí. Smutný a naštvaný, že Abdula pořádně nedobil. Efekt by byl zřejmě stejný. Já stále hladová, ale myšlenku na nudle napuštěné rybinou vystřídal policajtův hlas v mé hlavěNikde tu nejsou kamery.

    O týden později se okolo půlnoci kradu z domu. Přetahuji přes hlavu péřovou kapuci a do kapsy zasouvám igelitové sáčky a kuchyňský nůž. Když připínám Montyho na vodítko, podívá se na mě provinilýma labradoříma očima, jako by se mi snažil naznačit, že to opravdu není dobrý nápad. Už jsem se rozhodla, není cesty zpět. Vyrážíme. Srdce mi divoce buší, až mám pocit, že se o mě pokouší infarkt. Vše musí proběhnout rychle a beze svědků. Otočím se doleva, pak doprava, ve snaze objevit nežádané svědky. Nikde nikdo. Na levou ruku ve spěchu navlékám igelitový pytlík, očima ještě jednou překontroluji poznávačku, kterou jsem se naučila nazpaměť. Shýbám se k chodníku jako, že chci sebrat ze země psí hovínko. Pravou rukou rychle vytahuji nůž a pak už jen slyším pšuuuuhhhhh, to jak pneumatika začne okamžitě ucházet. Samotnou mě ten zvuk vyděsí, rychle se narovnávám, zmapuji naposledy okolí a ve spěchu odcházím. Pytlík, který jsem si navlékla na ruku sundavám až doma. Holt ještě nejsem delikvent profesionál. Poučení do života - nikdy, ale opravdu nikdy se nesnaž nasr.. naštvat hladovou ženskou na dietě.