Ráda Vás čtu. Tyhlety honičky na letištích snad zažil každý kdo lítá ..a dušuje se, že takhle nikdy vice. A stejně tomu za čas neunikne. Zajímalo by mě jak dopadl obsah v kufru ?

děkuju Už mi trošku otrnulo a z nikdy více, je už něco jako "Je zima. Ráda bych do tepla." Takže bych to viděla tak, že nejpozději na jaře to absolvovujeme zase

Píšeš dobře, má to švih i nadsázku. V praxi by to málokdo zvládl. Taky mě vždycky vytočí, když opakovaně přeměřujou cabin bag, nebo že sendvič stojí skoro tolik co letenka,

Kdybych si k letence do Ammánu za 2 500 Kč koupil sendvič za 2 500 Kč, stejně ušetřím polovinu oproti tradičním aeroliniím

Tak to bych asi nezvládl.....

Nejsem vůbec, ale vůbec, ani malilililinečko škodolibá ...

Před podobnou situací mě zachránila skupinka poněkud rozjuchaných anglických fotříků, kteří zdržovali svou rozverností při odbavení, takže kufr jsem stihla odbavit pár vteřin po dvanácté, pot se ze mně neřinul, ale přímo tryskal, takže jsem měla pod svetrem mezi lopatkami vodopád a za sebou nechávala loužičky, docela se divím, že mě ochranka nevyvedla se sdělením, že vodníci nemají do letadel přístup ... navíc lehce opilý vodník, protože když fotříci viděli, jak měním barvy a zaslechli mé sípání, dostala jsem od každého z nich loknout z placatky ... třešničkou na dortu bylo polití se jakýmsi luxusním parfémem, který na pleteném svetru příšerně smrděl, odtažitý pohled spolucestujících jsem odrážela kamenným výrazem ... dvě hodinky letu do Bristolu byly ten rok vskutku nekonečné ...

jsem ráda, že katastrofy nezažívám jenom já