Celé dobré a ten záver

Podzim roku 1966 ve Vidni. S kamaradem Josefem jedeme tramvaji, nacez na zastavce si na sedalo pred nami sedne dama kolem 50 let, s mohutnym poprsim. Kamos se hned nechal slyset. "Pani, ta ma teda vystavni kozy". Nacez pani se k nam obrati a trochu zastaralou cestinou se pta: "Mladenci vy pak jste Cesi?" V nas by se v tu chvili krve nedorezal. Pani to ale vzala sportovne, mozna dokonce jako pochavalu svych vnad a kupodivu to skoncilo tim, ze nas pani pozvala na veceri, aby si coby rakouska ceska pokecala s mladenci z Cech spolu s jejim manzelem, ktery sice byl Rakuisak jak poleno, ale kvuli prazdninovym pobytum u pribuznych na Morave umel slusne cesky. Na jare 1967 jsem delal kamelota (prodavace) Kronen Zeitung v desatem videnskem okrese, tam jeste byla v te dobe dost slyset cestina starousedliku, ti mluvili hezkou i kdyz trochu staromodni cestinou a radi se se mnou pobavili.

Připomněla jste mi dvě příhody podobného rázu. Ta první se stala ještě za socialismu, kdy třída, kterou jsem navštěvoval na průmyslovce, byla v Drážďanech. Tehdy jsem se spolužákem v bláhové naději, že nám nikdo nebude rozumět, nahlas hodnotil poprsí velice vyvinuté slečny. Bavili jsme se dobře, dokud se k nám neotočila a neřekla:"Jaký mi narostly, takový mám". Mám pocit,že jsme zrudli víc než sovětská vlajka. Ta druhá se stala před 2 roky, kdy jsme s manželkou byli na Ischii. Během toulek po tomto půvabném ostrově jsme navštívili i tamější poutní místo věnované madonně di Zaro. Stála tam skupinka českých turistů, kteří sledovali skupinku tamějších věřících žen a komentovali to stylem, jak jsou hloupé, že se chodí modlit. Ta skupinka měla štěstí, že jim ty italky nerozuměly.

Tyhle trapasy jsou velmi časté. Myslím, že jich, Kristýno, máte mnoho v zásobě. Třeba nějaký přidáte.

Ale teď dík za odlehčení situace.

Stalo se kamarádovi ve Waterloo, přímo v muzeu bitvy. Chtěl si koupit nějakou obrázkovou publikaci, statečně nakráčel k pokladně, srdečně zahlaholil "bonžůr mesjé" a - pak už se zmohl jen na pohled raněné laně. Pokladník se usmál a zeptal se: "Dobrý den, kterou knížku chcete?"

Zažil jsem to v Kodani. Dvě slečny se v obchodě dost nevybíravě bavily, tak jsem je česky pozdravil.