A kdy bude miminko?
Prý nám tikají biologické hodiny, třicítka už ne na krku, ale dávno sedí za krkem a údajně je čas na potomstvo. Já bych si teda radši koupila třetího psa, ale to mnozí nepovažují jako plnohodnotné vnouče. Nevím proč.
Po dlouholetém nátlaku jsme se s Mebou rozhodli zhodnotit naše šance na milé dítko. U mě by problém nebyl. My se ségrou jsme byly hodné a tiché děti. Zejména teda já. Ségra už byla horší kalibr, ale protože byla mladší a roztomilejší, tak jí prošlo kde co. Nešplouchaly jsme vodu z bazénu, nekřičely jsme a nepovykovaly, nedělaly jsme průsery a nemalovaly po zdech. Naším nejhorším prohřeškem byla zničená žlutá teplákovka, kterou máma toho dne koupila ségře v kladenské tržnici. Podle mě to byl jednoznačně mámin průšvih, a i po pětadvaceti letech odmítám převzít za tento čin zodpovědnost. Koho by napadlo, navlíct dítě do nové teplákovky, když jde lítat kolem paneláku? No, naši mámu jo, ale kdo dostal zprdung, když sousedovic kluk našel u popelnic černou barvu a rozhodl se se ségřiným souhlasem outfit vylepšit na designový kousek? Já!
Výprask by byl fajn a považovala bych ho za pokrokové řešení problému. Bohužel, moji rodiče už v devadesátkách byli o dost pokrokovější, a tak místo trestů tělesných nám dávali kázání protkané hesly jako Nedělej druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě nebo mé úplně nejoblíbenější – Ty jsi starší a rozumnější. Takže nejenže jsem se nesměla dívat na večerníček, ale ještě jsem k večeři dostala brambory na loupačku se sklenicí mléka, které jsem MUSELA vypít! Dnešní ezobioveganmatky si při té představě rvou vlasy, ale tehdy se věřilo, že mléko je dobré na kosti, špenát má hodně železa, a že po pivu rostou prsa. Normálně mě nikdo nikdy do jídla nenutil, a zatímco ostatní děti dostávaly pochvalu za krásně snědený talíř, já, poté, co jsem ho snědla i s příborem, jsem musela obíhat sídliště, abych prý nevypadala jak pučmeloun. Vždyť víš, že projdeš kolem buřtu a přibereš pět kilo. Nepomohly sliby, že kolem buřtů chodit teda nebudu.
Pomalovaná teplákovka byl náš první a zároveň poslední průšvih. Teda, ještě tady byl ten drobný problém s rozsedlou klecí. To, když jsem se ségru snažila nohama vystřelit na Mars a ona při přistání dopadla prdelí na morčecí příbytek. Bohužel, tenkrát byl chudák Jerry zrovna doma.
Ani naše rvačky netrvaly příliš dlouho, protože ségra vždycky vyplivla z pusy žvejkačku a já si myslela, že jsem jí vyrazila zub a podplácela jí sladkostma, jen aby to neřekla našim. Zub jsem jí nikdy nevyrazila.
Jak jste jistě pochopili, já byla takřka ukázkové dítě a jistě zplodím ukázkového potomka, který nebude vyluzovat žádné nepříjemné zvuky a od narození bude chodit na nočník, který po potřebě vynese a vymyje. Ovšem s kým ho budu mít, toť otázka. Meba je totiž v tomto směru nepoužitelnej materiál. Když pominu takovou drobnost, jako že si v kuchyni, poté, co došel plyn, rozdělal ohýnek, protože to tak viděl dělat Etiopanky při přípravě oběda. Možná by to nevadilo někde v chýši v Africe, ale Meba si udělal fatru ve dva plus jedna v Londýně před koženou sedačkou.
Jako malý hubený africký dítě se bránil šikaně tak, že ořezal obyčejnou tužku do ostré špičky, počkal až si útočník bude chtít sednout a tužku mu podržel pod zadkem. Skončilo to třemi stehy a podmínečným vyloučením za školky! A zatímco ostatní chlapečci si hráli s autíčkama a legem, Meba s bráchou se štípali do uší kombinačkama a pálili horkýma lžičkama. Bohužel, Mebův brácha byl rychlejší a utekl do patra. Než ho Meba dohnal, lžička byla studená. A tak počkal, až brácha půjde na záchod a nebude moct utéct, nahřál lžičku až se rozpálila do růžova, vyběhnul do koupelny, a zatímco brácha vykonával potřebu, vytetoval mu lžičku na stehno. Vypálenou lžičku tam má brácha do dnes.
Podtrženo, sečteno, v rámci zachování zdravého rozumu a vzhledem k neperspektivnímu biologickému potenciálu mého partnera, to vidím na třetího psa.
Kristýna Burgerová
Tak jsem se dočkala!
Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila podnikat - zase
Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.
Kristýna Burgerová
Móderní firemní kultůra
Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.
Kristýna Burgerová
To by se v Česku nestalo!
Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.
Kristýna Burgerová
Kdo z koho aneb návrat do rodné vlasti
Pětkrát za den mě někdo seřve a dvakrát šlápnu do psího výkalu. Návrat do Čech po 8 letech. Vždyť se toho zase tolik změnit nemohlo nebo ano?
Kristýna Burgerová
Maso je vražda aneb veganské šílenství
Kde jsou ty doby, kdy vegani žrali bílou tofu sádru a po nocích se snažili rozžvejkat sójové kostky, které měli k obědu.
Kristýna Burgerová
Jak jsem čekala na prstýnek
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci aneb když se romantický akt promění v honbu za diamantem. Žádost o ruku jsem očekávala po dvou měsících randění, po 7 letech prsteníček stále zel prázdnotou.
Kristýna Burgerová
Anglické krasavice
Říká se, že krása anglických žen a jejich kuchařské umění vyhnaly Angličany na moře a udělaly z Anglie námořní velmoc. Jak je to doopravdy?
Kristýna Burgerová
Český bratr tě slyší
Co všechno se dozvíte, když si Češi myslí, že jim nikdo nerozumí aneb poslouchat cizí rozhovory se (ne)vyplácí.
Kristýna Burgerová
Koronavirus v Anglii aneb hysterie prodává
Když Británii po letech přestal děsit Brexit, bylo nutné objevit nového nepřítele. Jak se šílí kvůli koronaviru v Anglii?
Kristýna Burgerová
Londotřesky
aneb když si naplánujete romantický víkend, za který by se nemusel stydět nejeden režisér hollywoodských slaďáků a vznikne Troškova komedie.
Kristýna Burgerová
Život se skrblíkem
Říká se, kdo šetří, má za tři. V Londýně bych toto přísloví přetransformovala na kdo šetří, má na pivo a protože pivo já tuze ráda, šetřím kde se dá.
Kristýna Burgerová
Příhody z polské Anglie
Snažit se vyhýbat Polákům v Londýně je stejné jako doufat, že nebude v Anglii týden pršet. Možné, ale velmi nepravděpodobné.
Kristýna Burgerová
Dej to nej aneb nechtěné dárky
Rozmohl se nám tady takový nešvar, a to být originální za každou cenu. Přitom flaškou a knížkou nezarmoutíš, teda aspoň mě ne!
Kristýna Burgerová
Šťastná a veselá hysterie
aneb když se necháte zastrašit Brexitem a myslíte si, že strávíte poklidné svátky na Britských ostrovech.
Kristýna Burgerová
Nákupní šílenství
Vždycky jsem měla oko na dobré kaufy, zvlášť pak na ty pořízené z internetu putující z druhého konce světa.
Kristýna Burgerová
Jak jsem se stala spisovatelkou
Pár měsíců před třicítkou mě přepadla deprese. Vdaná nejsem, děti nemám (ráda) a i můj papírovej pes má větší kariéru než já.
Kristýna Burgerová
Pod pokličkou aneb cesta do pekla anglické kuchyně
Kdybych si měla tipnout, kdo vymyslel mrazák dala bych ruku na to, že to byl Angličan. Nebyl, byl to Skot.
Kristýna Burgerová
Doba názorová
Lidstvo zažilo dobu kamennou, bronzovou, železnou a nyní jsme se ocitli v době názorové. Vypadá to, že se přes noc každý stal odborníkem na výživu, výchovu psů, plasty, udržitelnou módu, Brexit i hokejovou taktiku.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila mít velkej zadek
Jsem k sobě zdravě kritická, a tak jsem v průběhu let řešila nadité tváře, povolené břišní svalstvo, roztřepený vlasy, ovarová kolena, příliš velká nebo příliš malá prsa, to podle nálady, ale nikdy mě nenapadlo řešit zadek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5257x
Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.