Život se skrblíkem

25. 02. 2020 9:18:19
Říká se, kdo šetří, má za tři. V Londýně bych toto přísloví přetransformovala na kdo šetří, má na pivo a protože pivo já tuze ráda, šetřím kde se dá.

Už jsem psala o tom, že když jsem se přestěhovala do Londýna zhubla jsem za první měsíc šest kilo. Kupovala jsem si jen kuskus a tuňáka v konzervě, ale našetřila si na vykoupení Primarku. Člověk si prostě musí umět srovnat priority.

Po té, co jsem se nakýblovala k Mebovi, jeho bohémské způsoby na mě začínaly mít neblahý dopad. On totiž rád používá argument “dyť je to jen pět/ deset/ padesát/ sto liber!”, částku si doplňte podle potřeby, kupuje vše potřebné i nepotřebné. A nic není dost drahé. (To bude výchovou!)

Jednou jsem s vyhlídla krásnou sukni, ale stála padesát liber, jelikož sukně nenosím a tahle ještě vypadala jako součást kroje, jen trošku jinak barevná, přišlo mi to jako zbytečné utrácení. K ničemu mi nešla a vlastně jsem k ní neměla ani boty nebo tričko, ale s Mebovým argumentem, vždyť stojí jen padesát, ani nevím jak a už jsem z krámu odcházela se sukní v nákupní tašce.

Doma jsem se šla kouknout na stránky obchodu, že se nechám inspirovat s čím bych ji mohla nosit, a co nevidím. Ta samá sukně ve slevě za 32 liber. Objednala jsem ji s tím, že tu původní do krámu vrátím a ušetřím.

Druhý den jsem šla sukni vrátit, ale na krámě jí měli už jen za 19. Vrátila jsem původní, koupila novou a tu objednanou poslala zpátky. Sukni vlastním již čtyři roky a měla jsem jí na sobě jednou. Uklidňuje mě jen fakt, že jsem za ní nakonec nevyplázla pade.

Takhle výhodně já šetřit umím. Objevila jsem novou sushi restauraci, kde nabízeli meníčko, které bylo o dvě libry levnější než v našem oblíbeném podniku. Sice jsme ušetřili čtyři libry, ale sushi bylo nepoživatelné, ryby byly čerstvé možná tak v den potopení Titaniku a ještě jsme dostali pětašedesát liber pokutu za parkování, které jsem zmítající se v bouři Dennis zapomněla zaplatit.

Celkově se nám v parkování moc nedaří. Když jsme se vydali na výlet na jih Anglie poslala jsem Mebu koupit v automatu parkovací lístek. Naházel do něj všechny drobné a vracel se zpátky s úsměvem, že se těch kováků konečně zbavil. Bylo by to fajn, pokud by nebyla neděle a parkování nebylo zadarmo. Vzhledem k počtu mincí, které tam naházel, jsme mohli parkovat čtrnáct dní v kuse.

Po té, co se mi moje slovenská kadeřnice, která mi dělala melíry doma na koleni, přesněji řečeno na židli a ve vaně, odstěhovala do jiného města, musela jsem se poohlédnout po nějakém novém salonu. Všude si za pár blonďatých proužků účtovali týdenní výplatu, a to bych si ty melíry radši napatlala sama postaru kartáčkem na zuby. Jelikož se mi ale tato profesionální metoda jednou vymstila a obarvené pramínky se změnily v plamínky a následně mi ohořelé části z hlavy odpadly. Raději jsem se rozhodla svěřit do rukou odborníků.

Den před Mebovými narozeninami jsem narazila na salon, kde měli zrovna akci. A akce je pro mě jako červený hadr pro býka, tak jsem neváhala jsem se a objednala se ráno hned na devátou.

Když jsem druhý den ve čtvrt na jedenáct stále ještě čekala až si mě kadeřník vezme do parády, naštvaností mně vycházely z nosu plamínky kouře a páru jsem začala upouštět ušima. Zoufalá majitelka salonu, paní Olga, mně navrhla, že se mi zdarma postarají o obočí. Jelikož já si vzpomenu, že mám obočí zhruba každého půl roku, když se na mě ze zrcadla místo Kristýny kouká Brežněv, celkem nadšeně jsem souhlasila. Navíc to bylo zadarmo!

S péčí o obočí jsem neměla žádné zkušenosti. Na nic se neptali, jen mi někdo asi polsky, protože jsem tomu celkem rozumněla, řekl, ať si lehnu na lehátko a relaxuji. Netušila jsem ale, že mi ho vytrhají do úzké linky a to vytrhané zase černě dokreslí.

Viděla jsem se v zrcadle až ve chvíli, kdy se mi kadeřník Bolek, snažil udělat ty melíry. Hrůzou jsem oněměla, nohy mně zdřevěněly a já se ani nezmohla k útěku. Bohužel.

Dřív se mě ptali, jestli jsem ze Skandinávie. Po šesti hodinách v polském salonu nebylo pochyb o tom, že jsem z východu. Stačilo už jen dobarvit tváře, vhodit ořech do huby a zaskřehotat „Má matka jen jednu dceru má, a to jsem já!”

Autor: Kristýna Burgerová | úterý 25.2.2020 9:18 | karma článku: 40.44 | přečteno: 4016x

Další články blogera

Kristýna Burgerová

Tak jsem se dočkala!

Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.

21.12.2021 v 9:00 | Karma článku: 32.00 | Přečteno: 1329 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Jak jsem zatoužila podnikat - zase

Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.

27.10.2021 v 9:00 | Karma článku: 25.91 | Přečteno: 1149 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Móderní firemní kultůra

Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.

20.10.2021 v 9:00 | Karma článku: 37.00 | Přečteno: 1932 | Diskuse

Kristýna Burgerová

To by se v Česku nestalo!

Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.

13.10.2021 v 9:00 | Karma článku: 44.31 | Přečteno: 10375 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 30 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 241 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 1491 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.65 | Přečteno: 473 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
Počet článků 103 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5217

Autorka knihy Holka od Big Benu. Toho času kopající se do zadku na mateřské dovolené, kde v přímém přenosu vzniká druhá kniha Matka z Dejvic, která by měla vyjít v následujícím roce. 

 

Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky  se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.

 

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...