Doba názorová
Týká se to zejména mileniálů, i když starší občané, nehledě na artritidu, přeskakují generační propast nezvykle pružně.
Některé národy mají rozumování vyloženě v krvi. Z mé zkušenosti jsou to zejména Angličané a Australani. Nebojí se zapříst hovor, když stojíte ve frontě na pokladnu, na procházce se psem nebo jen u vedlejšího stolu v restauraci a než se nadějete dozvíte se, co si myslí o globálním oteplování.
Úplně nejlepší pro tyhle konverzace jsou dovolené. Času neomezeně a tak můžou žvatlat a žvatlat. Naneštěstí Meba mluví hodně, mluví rád a většinou se chytne na udičku. Já, která jsem přátelská, jak kaktus, po většinou trpím, mlčím, utápím se v trapné konverzaci nebo zpravidla v něčem ostřejším. Ve vodce třeba.
Stejně tak to bylo na Islandu, kdy se Meba přichomýtl k rozumování o fotbalové taktice. Žvatlání, kecy, záblesk, nic si nepamatuju, a najednou jsme v kotli islandských fotbalových fanoušků, kteří zrovna remizovali s Argentincema a po zbytek večera, místo romantických toulkách po Reykjavíku skandujeme “Ija, Ija, Islandia!” v místním předraženém pajzlu.
Na Zanzibaru si nás u hotelového bazénu vyhlídl Australan. Co by to bylo za Australana, kdyby nás nechal v klidu si číst a nesnažil se o nás zjistit vše od náboženského vyznání až po velikost spodního prádla. Australan byl vysloužilý voják a po pár zdvořilostních frázích se dostali s Mebou k Trumpovi. Nakonec se Meba, jako vždycky, jal rozebírat tíživou Brexitovou situaci a dopad tohoto rozhodnutí na život Britů aneb nikdy, ale nikdy! se Meby neptejte na politiku (a fotbal).
Zatímco já chytala rakovinu kůže, pálila si, již hodně spálená záda a předstírala že spím nebo spíš doufala, že přes tmavé brýle nepoznají, že nespím. Poznali. Tedy ten Australan to poznal. Bylo mu zřejmě líto, že mě nezapojují do hovoru a rozhodl se svou chybu napravit. Když zjistil, odkud jsem, vypálil otázku.
“A jak se změnila situace v Český republice po odchodu Milošoviče?”, vytřeštila jsem oči a hledala podporu u Meby, protože jsem si nebyla jistá, jestli jsem se na sluníčku přihřála já nebo ten Australan. Místo, aby bylo trapně jemu, že se snaží zapříst konverzaci o které nic neví, bylo trapně mně při vysvětlování, že se seknul o pár zeměpisných šířek.
Druhým příhodným místem (krom hospody, ale tam se to povoluje), kde má potřebu se každej Honza z Horní Dolní vyjádřit je Vládce náš, slunce naše jasné - internet.
Nedávno jsem si objednávala na amazonu doplňek na cvičení (ne, nebylo to nic na urychlení růstu mého pozadí, bohužel) a mezi dotazy někdo položil otázku, jak chutná limetková příchuť. Odpověď byla: Nezkoušel jsem! Přemýšlím, kde se v lidech bere ta potřeba se vyjádřit, marnit čas přihlašováním a psaním komentáře toho typu.
Na facebookovém fóru spojující lidi žijící v Londýně jsem zadala příspěvek, zda někdo ví o finančně dostupné a ověřené stáji na ježdění. První komentář pod příspěvkem - googluj a ty zbylé byly nabídky typu kdo a a na čem by mě nechal zajezdit. A já přitom chtěla jen vědět, kde se o koně dobře starají a kde nevylétnu ze sedla dřív, než stačím říct Hyjé.
A nedej bože, když řeknete, že krmíte psa zeleninou a syrovým masem. V lepším případě jste chudáci, který nedopřejí raťafáčkovi pravidelnou dávku sušené kukuřice a pšenice - výběrových granulek. V tom horším máte doma krvelačnou bestii, která vás při nejbližším úplňku zardousí ve spánku.
Ač se to na první pohled nezdá, ale slůvko nevím stále ještě není sprosté slovo.
Kristýna Burgerová
Tak jsem se dočkala!
Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila podnikat - zase
Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.
Kristýna Burgerová
Móderní firemní kultůra
Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.
Kristýna Burgerová
To by se v Česku nestalo!
Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.
Kristýna Burgerová
Kdo z koho aneb návrat do rodné vlasti
Pětkrát za den mě někdo seřve a dvakrát šlápnu do psího výkalu. Návrat do Čech po 8 letech. Vždyť se toho zase tolik změnit nemohlo nebo ano?
Kristýna Burgerová
A kdy bude miminko?
Věta, kterou by měli zakázat a každého, kdo se jí odváží vyslovit, bych poslala se bosého projít po kostičkách z lega.
Kristýna Burgerová
Maso je vražda aneb veganské šílenství
Kde jsou ty doby, kdy vegani žrali bílou tofu sádru a po nocích se snažili rozžvejkat sójové kostky, které měli k obědu.
Kristýna Burgerová
Jak jsem čekala na prstýnek
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci aneb když se romantický akt promění v honbu za diamantem. Žádost o ruku jsem očekávala po dvou měsících randění, po 7 letech prsteníček stále zel prázdnotou.
Kristýna Burgerová
Anglické krasavice
Říká se, že krása anglických žen a jejich kuchařské umění vyhnaly Angličany na moře a udělaly z Anglie námořní velmoc. Jak je to doopravdy?
Kristýna Burgerová
Český bratr tě slyší
Co všechno se dozvíte, když si Češi myslí, že jim nikdo nerozumí aneb poslouchat cizí rozhovory se (ne)vyplácí.
Kristýna Burgerová
Koronavirus v Anglii aneb hysterie prodává
Když Británii po letech přestal děsit Brexit, bylo nutné objevit nového nepřítele. Jak se šílí kvůli koronaviru v Anglii?
Kristýna Burgerová
Londotřesky
aneb když si naplánujete romantický víkend, za který by se nemusel stydět nejeden režisér hollywoodských slaďáků a vznikne Troškova komedie.
Kristýna Burgerová
Život se skrblíkem
Říká se, kdo šetří, má za tři. V Londýně bych toto přísloví přetransformovala na kdo šetří, má na pivo a protože pivo já tuze ráda, šetřím kde se dá.
Kristýna Burgerová
Příhody z polské Anglie
Snažit se vyhýbat Polákům v Londýně je stejné jako doufat, že nebude v Anglii týden pršet. Možné, ale velmi nepravděpodobné.
Kristýna Burgerová
Dej to nej aneb nechtěné dárky
Rozmohl se nám tady takový nešvar, a to být originální za každou cenu. Přitom flaškou a knížkou nezarmoutíš, teda aspoň mě ne!
Kristýna Burgerová
Šťastná a veselá hysterie
aneb když se necháte zastrašit Brexitem a myslíte si, že strávíte poklidné svátky na Britských ostrovech.
Kristýna Burgerová
Nákupní šílenství
Vždycky jsem měla oko na dobré kaufy, zvlášť pak na ty pořízené z internetu putující z druhého konce světa.
Kristýna Burgerová
Jak jsem se stala spisovatelkou
Pár měsíců před třicítkou mě přepadla deprese. Vdaná nejsem, děti nemám (ráda) a i můj papírovej pes má větší kariéru než já.
Kristýna Burgerová
Pod pokličkou aneb cesta do pekla anglické kuchyně
Kdybych si měla tipnout, kdo vymyslel mrazák dala bych ruku na to, že to byl Angličan. Nebyl, byl to Skot.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila mít velkej zadek
Jsem k sobě zdravě kritická, a tak jsem v průběhu let řešila nadité tváře, povolené břišní svalstvo, roztřepený vlasy, ovarová kolena, příliš velká nebo příliš malá prsa, to podle nálady, ale nikdy mě nenapadlo řešit zadek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5257x
Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.