Cestování je otázkou peněz, ale i odvahy!

26. 02. 2019 8:31:32
Tu musíte mít pořádnou, pokud se rozhodnete jet na dovolenou po Vánocích, když vypadáte jak prasátko, které si děti přejí vidět na Štědrý den. Více odvahy (a více peněz)musíte mít, pokud cestujete s někým, kdo vlastní etiopský pas

Prvního ledna s novoroční kocovinou nasedáme do letadla směr Amsterdam, přestupujeme a pokračujeme do Dar Es Salaam. Ekonomickou třídou s KLM, kde je tolik místa na nohy, že cestování s Wizzairem je oproti tomu luxus. Po dvaceti hodinách na cestě vystupujeme na letišti, a to ještě netušíme, jak nás v Salamu budou mít na salámu.

Rutinní vyplnění víz, příprava padesáti dolarů, bílé pláže a tyrkysový oceán za rohem. Já dostávám víza bez problémů, ale okolo Meby je rušno. Jako obvykle. Údajně měl mít víza už předem. V okamžiku se kolem nás sbíhá několik černochů v uniformách. Radí se a dohadují, přichází další a další. Nepanikařím. Stále si myslím, že to nějak uhrajeme. Vždyť jsme měli vše zjištěné předem, byli jsme na ambasádě, ale tady jen kroutí hlavami, jakože bohužel. Situace se zdá vážná, a tak natahuji moldánky a chystám se omdlívat. Přeci nenechají blondýnku brečet. Nechali. Tlustá černoška mě drapne pod paží, posadí na kovovou lavici a řvi si, jak chceš, ty blondýnko.

Se slovy, že ráno budeme deportováni, za sebou zabouchne dveře.

„Tak co tady takhle sedíš, na co čekáš, jsme v Africe!” vrazím Mebovi do ruky 100 dolarů a pošlu ho dát první a asi i na dlouhou dobu poslední úplatek v životě: „Řekni jí, že jsem těhotná!”

Meba se vrací i se ženštinou v zádech a dolary v ruce. Ta mě znovu drapne v podpaží a odvádí nás pryč. Super, teď nás zavřou, protože Meba ani neumí podplácet, tsss prej Afričan. Začínám být naštvaná.

Ženština nás zavede do místnosti, která má na jedné straně zamřížované dveře. No, neříkala jsem to? Zavřou nás! Podává mi šátek a ať si jako lehnu, když jsem teda těhotná. Ten šátek strašně smrdí, ale je mi hloupé ho odmítnout.

Začíná se mi dělat špatně, tak požádám o vodu. Několikrát se ujistím, že to není voda z vodovodu. I když nezalepené víčko svědčí o opaku. Mohu si vybrat, zda mi bude blbě a nebo mi bude blbě. Napiju se, následky se dostaví zanedlouho.I přes neklidný žaludek a smradlavý šátek usínám. Probudím se pokaždé, když zavržou mříže a přijde se na mě někdo podívat. Chodí sem, jak do zoo.

Okolo šesté přichází chlápek v obleku a ptá se, co se stalo. Meba mu vše dopodrobna vysvětluje. Uklidní nás, ať se nestresujeme, že to zařídí. Naděje. Chlápka v obleku už neuvidíme.

O dvě hodiny později nám uniformovaný letištní příslušník řekne, že pokud najdeme někoho v Tanzánii, kdo se za Mebu zaručí, víza dostane. Naděje. Nastává kolotoč telefonátů a okolo dvanácté přijíždí kravaťák z etiopské ambasády s diplomatickým pasem ochotný se za Mebu zaručit. Už se vidím na pláži, pomalu začínám v kufru hledat plavky a chystám se jít natřít opalovákem na letištní záchodky. Ženština z noci ovšem řekne, že to nestačí, že rozhodnutí není na nich, ale na na imigračním. Nicméně nám také oznámí, že nám přebookovala letenky a že večer v deset odlétáme. Já s platnýma vízama za padesát doláčů. Nikdo se mě nezeptá, jestli si třeba nechci udělat romantickou dovču bez Meby, nějakýho toho černocha bych tady už cestou asi schrastila.

Přemýšlím, jestli budeme muset platit tu zpáteční letenku a o penězích o které jsme přišli. Vlastně mi ale nic neštve tak, jako fakt, že prošvihneme už druhou zaplacenou dovolenou (první byly Seychely) a že se zase neopálím, že jsem nemusela běžet deset kiláků na Štědrý den, abych byla hubená a že jsem si klidně mohla dát o jedno linecké kolečko navíc. Jak by řekla babička: „Kdybyste seděli doma na prdeli, tak by se vám to nestalo!”

Jsou dvě hodiny odpoledne, já už nepředstíraně řvu jak hysterka. Nemluvím. Ono taky není o čem a s kým, když kravaťák něco furt etiopsky dohaduje s Mebou. Za chvíli se dozvídám, že se pokouší kontaktovat imigrační, které by mohlo Mebovi vydat víza. Po rozhovoru s armádou úředníků se dozvíme, že víza dostane jedině tehdy, pokud se za ně zaručí sám ambasador. Naděje. Náš kravaťáček kontaktuje ambasadora, ten zavolá na imigrační, kde mu nějakej idiotskej byrokrat řekne, že zavolat by mohl takhle každej a ne opravdu nestačí údaje z diplomatického pasu. Jedině pokud by to bylo písemně. Potřebují razítko, každá žádost přeci musí mít razítko. Ambasador píše email a posílá ho na imigrační. Email? Kde to žijete? Jednadvacáté století drahouškové, jedině psaní, černý na bílým, hezky zabijte pár stromů, vytiskněte to a pošlete poštou! V Africe? Poštou? Než ten dopis přijde naše dovolená skončí. Zase řvu a sundavám si plavky. Naděje chcípne, jak stromeček po Vánocích. Přivézt? Ale samozřejmě, že to můžete přivézt! Naděje chytá sedmý dech. Jenže zavíráme v půl páté. Je deset minut po čtvrté. Naděje se válí na podlaze a divoce koulí očima. Nicméně se nevzdá a pádí si to na imigrační. A pak? Pak volá ambasador z imigračního úřadu a asi za tři minuty před půl pátou Meba dostává víza. Tý podplacený nepodplacený ženský se to nelíbí, ale to už je asi tak jediné, co s tím ona může dělat.

V půl osmé opouštíme letiště, poslední trajekt na Zanzibar dávno odjel, ale co, hlavně, že jsme volní. Dobrodružství může začít.

Po našich zkušenostech s cestováním (a to nemluvím o tom, jaké drama se odehrávalo při návratu) jsem se rozhodla otevřít si zážitkovou cestovní kancelář, pokud by někdo toužil po adrenalinové dovolené, neváhejte mě kontaktovat.

Autor: Kristýna Burgerová | úterý 26.2.2019 8:31 | karma článku: 28.11 | přečteno: 1892x

Další články blogera

Kristýna Burgerová

Tak jsem se dočkala!

Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.

21.12.2021 v 9:00 | Karma článku: 32.00 | Přečteno: 1329 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Jak jsem zatoužila podnikat - zase

Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.

27.10.2021 v 9:00 | Karma článku: 25.91 | Přečteno: 1149 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Móderní firemní kultůra

Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.

20.10.2021 v 9:00 | Karma článku: 37.00 | Přečteno: 1932 | Diskuse

Kristýna Burgerová

To by se v Česku nestalo!

Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.

13.10.2021 v 9:00 | Karma článku: 44.31 | Přečteno: 10375 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.26 | Přečteno: 229 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 1453 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.49 | Přečteno: 466 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |

Jiří Kačír

Recenze hry Baldur's Gate 3 a nových pravidel D&D 5E

Baldurs Gate 3 je RPG hra postavená na pravidlech Dungeons & Dragons, konkrétně na jejich nejnovější verzi 5E. Oproti verzím 3.5 a 4.0, které se používaly někdy od roku 2000 až do teď, se ve verzi 5E provedla spousta změn.

17.3.2024 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse
Počet článků 103 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5217

Autorka knihy Holka od Big Benu. Toho času kopající se do zadku na mateřské dovolené, kde v přímém přenosu vzniká druhá kniha Matka z Dejvic, která by měla vyjít v následujícím roce. 

 

Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky  se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.

 

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...