Jaké je to spolu bydlet nebo vlastně spolubydlet?

27. 11. 2018 8:30:54
Už jste taky sharovali aneb když si začnete vážit toaletního papíru, čistého nádobí či prázdné pračky.

Představujete si, jak v malebném anglickém domečku bydlí parta lidí, kteří spolu po práci tráví čas v obýváku. Společně vaří, sdělují si své radosti a starosti, o víkendu jezdí na výlety? Radši hned přestaňte koukat na P.ř.á.t.e.l.é.!

Začínala jsem jako většina Čechů ve východním Londýně. Československá agentura mě ubytovala do domu, kde nás bydlelo jedenáct. Dělili jsme se o jeden záchod a jednu koupelnu. Z těch jedenácti lidí, osm kluků pracovalo na stavbě aneb bez žabek a neoprenu do vany nelez.

Patřila jsem však mezi ty vyvolené, kteří měli v místnosti topení a plíseň pouze pod netěsnícím oknem. Bydlela jsem na pokoji s fajn holčinou ze Slovenska. Její jediný problém byl, že neuměla vstávat, takže i když šla do práce od jedenácti, budík jí zvonil od pěti od rána každých devět minut až do desíti, než už opravdu musela vstát. Po půl roce mi při zvuku budíku začalo tikat levé oko, rozhodla jsem se proto, že je na čase změnit působiště.

Druhý dům na severu Londýna mně opět pronajímal Čech - jakýsi Kudr. Za desítky tisíc mě nechal bydlet bez postele, ledničky, nádobí, internetu i elektřiny. Za to s dvěma horkokrevnými Slováky. Každý den po práci nakoupili pivka, flášu jacka a už se pařilo ve velkým. Občas přibyl i kokain, který naši slovenští bratia míchali se seškrábanou omítkou ze zdi. Komu záleží na kvalitě, důležitá je kvantita. Tvrdě dřeli, tvrdě chlastali, pak se porvali, a nakonec si padli do náruče a v nejbližší rohu usnuli. Druhý den nanovo. Jednu výhodu soužití s nimi mělo. Paľo strašně rád vařil, takže to byl jediný dům, ve kterém jsem v Londýně netrpěla hlady. Halušky, guláš, bramboráčky, kačena. Jo, to bylo žrádlo. Když jsem byla dostatečně vykrmená a po jedné párty jsem se ráno probudila v pokoji na zemi se steakem v ruce, došlo mi, že ta československá společnost mi zkrátka nedělá dobře.

S mottem do třetice všeho dobrého, poučena z předchozích chyb, rozhodla jsem se hledat bydlení jinou cestou a bez Čechů. Obešla jsem pár příbytků, které měly různé majitele vesměs Pákistánce či Libanonce.

Jsem v Anglii, tak si pronajmu pokoj od Angličanů, řekla jsem si. Smlouvu jsem podepisovala s Angličankou Sharon, kterou už jsem pak nikdy neviděla, místo ní se vynořil ..olalala...Pákistánec Abidur. Musím říct, že Abidur byl celkem hajzl. Vyhrožoval nám, že vymění zámky a všechny nás vyhodí ven na ulici. Toto zuřivé jednání v něm vyprovokoval hromadný email, ve kterém jsme si my nájemníci stěžovali na fakt, že je nám tak trošku zima a že teplá sprcha by v listopady čas od času nebyla od věci. Když na nás zavolal policajty, pochopili jsme, že toho chceme opravdu příliš a stěžovat jsme si přestali.

Bez vody, topení i internetu se dá žít, ale poté, co se jeden ze spolubydlících podřezal a vyhrožoval, že podřeže i nás, rozhodla jsem se, že se nakvartýruju k Mebovi.

Po bez mála pěti letech společného soužití musím říct, že už mně otrnulo. Dřív bych byla šťastná za teplou sprchu, teď remcám za špinavé ponožky na zemi či papírový kapesníček u kapsy kalhot po té, co je vyperu. Jsem to ale nevděčná.

Na závěr několik pravidel a zásad:

1. Pokud necháte jídlo v ledničce nebo kuchyni, budete o hladu.

2. Pokud zapomenete jakoukoliv kosmetiku v koupelně, už jí nikdy nebudete mít šanci použít.

3. Toaletní papír je zlatej grál. Važte si ho a noste ho všude sebou. Jedno pochybení a váš toaletní papír skončí v za...tracení.

4. Pokud si chcete vyprat, zaručeně nějakej ignorant má prádlo v pračce. Klidně den, dva, tři...

5. Pokud si chcete uvařit a náhodou máte z čeho. Nejdřív si musíte umýt nádobí. Čisté talíře, příbory, skleničky či pánvičky jsou nedostatkovým zbožím.

Autor: Kristýna Burgerová | úterý 27.11.2018 8:30 | karma článku: 30.64 | přečteno: 2288x

Další články blogera

Kristýna Burgerová

Tak jsem se dočkala!

Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.

21.12.2021 v 9:00 | Karma článku: 32.00 | Přečteno: 1329 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Jak jsem zatoužila podnikat - zase

Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.

27.10.2021 v 9:00 | Karma článku: 25.91 | Přečteno: 1149 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Móderní firemní kultůra

Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.

20.10.2021 v 9:00 | Karma článku: 37.00 | Přečteno: 1932 | Diskuse

Kristýna Burgerová

To by se v Česku nestalo!

Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.

13.10.2021 v 9:00 | Karma článku: 44.31 | Přečteno: 10375 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tereza Ledecká

I duše mohou plakat

Někdy potkáte někoho, bez koho už nedokážete žít..., a tak, když vás osud rozdělí a pak následně zase spojí, neváháte ani chviličku... Pro Marušku...

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 |

Tereza Ledecká

IQ tykve ?

Jednou v Básnících se Štěpán Šafránek zeptal pana profesora, "Jak člověk pozná, že je blb?" Pamatujete, co mu na to odpověděl? "Chytrej člověk to nepozná nikdy, a blbci je to jedno!" Tak vám přeju, ať nikdy nedojdete poznání...

28.3.2024 v 14:15 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 244 |

Lucie Svobodová

Magor

Přátelé, širší rodina - každý reagoval na mé členství odlišně. Někteří na mě neustále křičeli, že jsem magor. Jiní si to pravděpodobně také mysleli, ale rozhodli se nechat si to pro sebe.

28.3.2024 v 8:59 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 1497 | Diskuse

Vlastík Fürst

Pravopis máš hrozný, ale piš dál!

Jaké máte vzpomínky na svá školní léta? Měli jste také svého oblíbeného učitele - učitelku? Nebo jste dokonce byli platonicky zamilovaní do vaší kantorky - kantora?

27.3.2024 v 14:30 | Karma článku: 22.66 | Přečteno: 474 | Diskuse

Tereza Ledecká

Sněžkolezkyně

My Češi jsme pověstní svými nákupními výpravami do Polska, ale věřte, že na dně Lomniczky nic nekoupíte, a ještě za to draze zaplatíte

20.3.2024 v 23:29 | Karma článku: 10.93 | Přečteno: 297 |
Počet článků 103 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5217

Autorka knihy Holka od Big Benu. Toho času kopající se do zadku na mateřské dovolené, kde v přímém přenosu vzniká druhá kniha Matka z Dejvic, která by měla vyjít v následujícím roce. 

 

Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky  se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.

 

 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...