Jak poznáte Čecha v zahraničí?
Když pomineme akcent, který v angličtině bije do uší, pak prvním znakem, kterým poznáte Čecha vcelku bezpečně, je absence úsměvu. Češi se neusmívají, pokud zrovna nemusí anebo nemají čemu. Rty jsou povětšinou stažené do úzké linky.
Zatímco Italové a Španělé melou páté přes deváté, gestikulují rukama, pomáhají si vlastníma slovíčkama, které si poangličťují, každého objímají a olíbávají tváře. Češi mlčí. Stylem, než abych něco řekl blbě a nedej bože, by se mně někdo smál, neřeknu radši nic. V kolektivu jsme křečovitý, když už nás někdo obejme, s trochou trapnosti ho poplácáme třikrát po zádech a už už se odtáhnout. Češi nemají rádi přehnané dotyky. K narozeninám si strnule potřásáme pravačkou. Vlastně jsme stydlíni. Jazyk nám trošku rozváže až alkohol. To pak šprechtíme hodiny, strháváme na sebe pozornost, jsme hrdí na český pivo a taky na Jágra, kterýho zas nezná tolik lidí jako třeba Čecha nebo toho ufňukanýho kluka Rosickýho. Bavíme kolektiv a baví nás, že kolektiv to baví, abychom druhý den, stále ještě s kocovinou, zase nasadili místo úsměvu tu tenkou linku.
Oblíbili jsme si věty “Tohle se mi nepovede!” a “Tohle nedokážu!”, ale také vždycky víme, proč tomu za plotem se to povedlo – protože maminka je učitelka, protože tatínek mu našel teplé místečko, protože strýček z Ameriky, protože měl štěstí, protože zdědil peníze, protože proto…. Nacházíme milion výmluv, proč to nejde, než abychom se zamysleli nad tím, proč by to mohlo jít. Podceňujeme si a nevěříme.
Češi si jako národ libují v průměrnosti. Důležité je hlavně moc nevyčnívat. A když už se nám něco povede, jsme zvyklí se za každý úspěch omluvit. “To přece nic nebylo.”
Zatímco Francouzi, Švédové, Španělé, Italové odpadávají, Poláci remcají a Češi dřou. Poláci remcají a přidávají to své “ke” slovo, Češi makaj. Poláci odpadnou, ale Češi stále drží. Sice bez úsměvu, dvanácti či čtrnácti hodinové směny, ale stále zvládáme s přehledem. Jsme dříči! Zažila jsem to v Anglii mnohokrát. Málokdo dokáže makat tak jako Češi, snad jen Asiati. A když už ne na Jágra a na pivo, tak na to, jak umíme makat bychom hrdí být měli.
Za mě opožděné předsevzetí do Nového roku – buďme šťastnější, usměvavější a sebevědomější.
Kristýna Burgerová
Tak jsem se dočkala!
Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila podnikat - zase
Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.
Kristýna Burgerová
Móderní firemní kultůra
Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.
Kristýna Burgerová
To by se v Česku nestalo!
Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.
Kristýna Burgerová
Kdo z koho aneb návrat do rodné vlasti
Pětkrát za den mě někdo seřve a dvakrát šlápnu do psího výkalu. Návrat do Čech po 8 letech. Vždyť se toho zase tolik změnit nemohlo nebo ano?
Kristýna Burgerová
A kdy bude miminko?
Věta, kterou by měli zakázat a každého, kdo se jí odváží vyslovit, bych poslala se bosého projít po kostičkách z lega.
Kristýna Burgerová
Maso je vražda aneb veganské šílenství
Kde jsou ty doby, kdy vegani žrali bílou tofu sádru a po nocích se snažili rozžvejkat sójové kostky, které měli k obědu.
Kristýna Burgerová
Jak jsem čekala na prstýnek
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci aneb když se romantický akt promění v honbu za diamantem. Žádost o ruku jsem očekávala po dvou měsících randění, po 7 letech prsteníček stále zel prázdnotou.
Kristýna Burgerová
Anglické krasavice
Říká se, že krása anglických žen a jejich kuchařské umění vyhnaly Angličany na moře a udělaly z Anglie námořní velmoc. Jak je to doopravdy?
Kristýna Burgerová
Český bratr tě slyší
Co všechno se dozvíte, když si Češi myslí, že jim nikdo nerozumí aneb poslouchat cizí rozhovory se (ne)vyplácí.
Kristýna Burgerová
Koronavirus v Anglii aneb hysterie prodává
Když Británii po letech přestal děsit Brexit, bylo nutné objevit nového nepřítele. Jak se šílí kvůli koronaviru v Anglii?
Kristýna Burgerová
Londotřesky
aneb když si naplánujete romantický víkend, za který by se nemusel stydět nejeden režisér hollywoodských slaďáků a vznikne Troškova komedie.
Kristýna Burgerová
Život se skrblíkem
Říká se, kdo šetří, má za tři. V Londýně bych toto přísloví přetransformovala na kdo šetří, má na pivo a protože pivo já tuze ráda, šetřím kde se dá.
Kristýna Burgerová
Příhody z polské Anglie
Snažit se vyhýbat Polákům v Londýně je stejné jako doufat, že nebude v Anglii týden pršet. Možné, ale velmi nepravděpodobné.
Kristýna Burgerová
Dej to nej aneb nechtěné dárky
Rozmohl se nám tady takový nešvar, a to být originální za každou cenu. Přitom flaškou a knížkou nezarmoutíš, teda aspoň mě ne!
Kristýna Burgerová
Šťastná a veselá hysterie
aneb když se necháte zastrašit Brexitem a myslíte si, že strávíte poklidné svátky na Britských ostrovech.
Kristýna Burgerová
Nákupní šílenství
Vždycky jsem měla oko na dobré kaufy, zvlášť pak na ty pořízené z internetu putující z druhého konce světa.
Kristýna Burgerová
Jak jsem se stala spisovatelkou
Pár měsíců před třicítkou mě přepadla deprese. Vdaná nejsem, děti nemám (ráda) a i můj papírovej pes má větší kariéru než já.
Kristýna Burgerová
Pod pokličkou aneb cesta do pekla anglické kuchyně
Kdybych si měla tipnout, kdo vymyslel mrazák dala bych ruku na to, že to byl Angličan. Nebyl, byl to Skot.
Kristýna Burgerová
Doba názorová
Lidstvo zažilo dobu kamennou, bronzovou, železnou a nyní jsme se ocitli v době názorové. Vypadá to, že se přes noc každý stal odborníkem na výživu, výchovu psů, plasty, udržitelnou módu, Brexit i hokejovou taktiku.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5257x
Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.