Pozor! Blondýna za volantem!
Stále mám v živé paměti mé začátky za volantem. Doteď když potkám mého nepříliš trpělivého instruktora z autoškoly raději přecházím na druhou stranu ulice.
Mým největším problémem byly kruhové objezdy. Podřadit, čumět jestli někdo nejede, když nikdo nejel, sbírala jsem zrovna odvahu a ve chvíli, kdy už už jsem se odvážila vjet do kruháče, zařadila jedničku, bylo všude najednou plno. Řidiči troubili, ťukali si na čelo, vystrkovali své svalnaté prostředníčky, což mně bylo v tu chvíli zrovna šuma fuk, protože já hledala někde pod volantem blinkr. Neúspěšně. Za to jsem našla páčku ke stěrači, a tak jsem si v průběhu kroužení na kruháči aspoň umyla přední sklo, obkroužila kruháč párkrát dokola, našla konečně blinkr, přestala stírat a vyjela ven. Sice se mi trošku točila hlava, ale jinak vlastně taková celkem plynulá pětiminutovka. Nevím proč si ten instruktor vždycky po kruhovým objezdu potřeboval koupit cigára a dvojitý espresso.
Když jsem nějakým záhadným způsobem udělala zkoušky, v rámci zachování bezpečnosti na českých silnicích, instruktora vystřídal táta. Byl o něco méně trpělivý a po každé naší společné jízdě si dával dvojitou skotskou, ale vždycky s ještě oroseným čelem od potu nezapomněl dodat, že to dneska nebylo tak špatný.
Někdo mi jednou říkal, že se dá mimo obec jezdit i víc než padesátkou. Tak si to takhle řítím pětapadesát, táta vedle mě na místě spolujezdce, máma připoutaná všemi pásy, které vzadu našla a najednou se před náma na silnici objevili tři sedící holubi.
,,Holubi!”, řekla jsem do hlubokého koncetrujícího ticha.
,,Neboj, oni uletí a přidej trochu.”, jemně jsem sešlápla plyn, ručička se nebezpečně blížila k 65 km/h. Holubi se přibližovali, až mi zmizeli pod podvozkam, auto jemně nadskočilo. Jeden holub uletěl. Dvě mrtvolky zůstaly ležet na silnici.
,,Říkal si, že uletí! Já je zabila!”, brečící jsem dojela domů a z traumatu, že jsem vrah, jsem nějaký pátek za volant nesedla.
Teď už řídím bezproblémů. Občas, když si hodně věřím, zařadím i pětku a řítím si to skoro sedmdesátkou jako Schumacher v F1, ale nemusíte se bát, brázdím především anglické silnice. (Pozor, přiřítím se na Vánoce!)
Kristýna Burgerová
Tak jsem se dočkala!
Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila podnikat - zase
Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.
Kristýna Burgerová
Móderní firemní kultůra
Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.
Kristýna Burgerová
To by se v Česku nestalo!
Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.
Kristýna Burgerová
Kdo z koho aneb návrat do rodné vlasti
Pětkrát za den mě někdo seřve a dvakrát šlápnu do psího výkalu. Návrat do Čech po 8 letech. Vždyť se toho zase tolik změnit nemohlo nebo ano?
Kristýna Burgerová
A kdy bude miminko?
Věta, kterou by měli zakázat a každého, kdo se jí odváží vyslovit, bych poslala se bosého projít po kostičkách z lega.
Kristýna Burgerová
Maso je vražda aneb veganské šílenství
Kde jsou ty doby, kdy vegani žrali bílou tofu sádru a po nocích se snažili rozžvejkat sójové kostky, které měli k obědu.
Kristýna Burgerová
Jak jsem čekala na prstýnek
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci aneb když se romantický akt promění v honbu za diamantem. Žádost o ruku jsem očekávala po dvou měsících randění, po 7 letech prsteníček stále zel prázdnotou.
Kristýna Burgerová
Anglické krasavice
Říká se, že krása anglických žen a jejich kuchařské umění vyhnaly Angličany na moře a udělaly z Anglie námořní velmoc. Jak je to doopravdy?
Kristýna Burgerová
Český bratr tě slyší
Co všechno se dozvíte, když si Češi myslí, že jim nikdo nerozumí aneb poslouchat cizí rozhovory se (ne)vyplácí.
Kristýna Burgerová
Koronavirus v Anglii aneb hysterie prodává
Když Británii po letech přestal děsit Brexit, bylo nutné objevit nového nepřítele. Jak se šílí kvůli koronaviru v Anglii?
Kristýna Burgerová
Londotřesky
aneb když si naplánujete romantický víkend, za který by se nemusel stydět nejeden režisér hollywoodských slaďáků a vznikne Troškova komedie.
Kristýna Burgerová
Život se skrblíkem
Říká se, kdo šetří, má za tři. V Londýně bych toto přísloví přetransformovala na kdo šetří, má na pivo a protože pivo já tuze ráda, šetřím kde se dá.
Kristýna Burgerová
Příhody z polské Anglie
Snažit se vyhýbat Polákům v Londýně je stejné jako doufat, že nebude v Anglii týden pršet. Možné, ale velmi nepravděpodobné.
Kristýna Burgerová
Dej to nej aneb nechtěné dárky
Rozmohl se nám tady takový nešvar, a to být originální za každou cenu. Přitom flaškou a knížkou nezarmoutíš, teda aspoň mě ne!
Kristýna Burgerová
Šťastná a veselá hysterie
aneb když se necháte zastrašit Brexitem a myslíte si, že strávíte poklidné svátky na Britských ostrovech.
Kristýna Burgerová
Nákupní šílenství
Vždycky jsem měla oko na dobré kaufy, zvlášť pak na ty pořízené z internetu putující z druhého konce světa.
Kristýna Burgerová
Jak jsem se stala spisovatelkou
Pár měsíců před třicítkou mě přepadla deprese. Vdaná nejsem, děti nemám (ráda) a i můj papírovej pes má větší kariéru než já.
Kristýna Burgerová
Pod pokličkou aneb cesta do pekla anglické kuchyně
Kdybych si měla tipnout, kdo vymyslel mrazák dala bych ruku na to, že to byl Angličan. Nebyl, byl to Skot.
Kristýna Burgerová
Doba názorová
Lidstvo zažilo dobu kamennou, bronzovou, železnou a nyní jsme se ocitli v době názorové. Vypadá to, že se přes noc každý stal odborníkem na výživu, výchovu psů, plasty, udržitelnou módu, Brexit i hokejovou taktiku.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5257x
Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.