V Anglii k doktorovi? To mi radši zab rovnou!

Čistá desinfikovaná pracoviště, kam můžete přijít s chřipkou, střevními potížemi nebo si jen vyzvednout recept na léky a to bez předchozího objednání. Český standart, kterýho si nevážíme a brbláme..ale jak je to v Anglii?

V Anglii se k doktorovi nechodí! A to je právě také ta jediná záruka toho, jak se dožít aspoň padesátky. Chřipka, angína a další “triviální” nemoci se řeší volně prodejnými léky, které seženete v každém supermarketu, libráči (obchod, kde vše stojí libru) nebo ve večerce.

Přeci jen jsem patřila mezi ty odvážné a když jsem si asi před dvěma roky nahmatala bulku v prsu, objednala se a po dvou týdnech stresu, čekání a paniky z toho, že dozajista umírám jsem se konečně mohla vydat k obvodnímu lékaři. Přivítal mě dlouhovlasý Ind, doporučil mi ať si udělám těhotenský test, že jsem jistě těhotná a zduřely mi uzliny. Za celých sedm minut, co jsem byla v ordinaci nedošlo ani na to, abych si sundala bundu, natož na nějaký osobní kontakt s lékařem. Prohlídka se nekonala. Místo těhotenského testu jsem si koupila letenku do Čech a hupky dupky do péče českých lékařů.

Perlička na dortu přichází ve chvíli, kdy není zbytí a lékaře chtě nechtě navštívit musíte. Ano, ano, mluvím o úrazech. Vyrazili jsme takhle s mojím milým v létě kempovat.

Mužské pokolení nepatří mezi ty zrovna nejšikovnější, to mé “mužské pokoleno” jakbysmet. Při návratu z pláže zakopl o zrezivělou traverzu. Odnesl to ošklivě natržený palec levé nohy. Kemp pro dvatisíce lidí, měl sice vířivku, tři bazény, saunu i posilovnu, ale na lékárničku či zdravotníka asi jaksi nezbyly peníze. Nejbližší nemocnice vzdálená šedesát kilometrů, voláme raději předem, zda mají pohotovost a můžou nám pomoci. Vysvětlujeme náš problém a místo odpovědí dostáváme otázky jaké je barvy pleti, jaké rasy, jak dlouho žije v Anglii a jestli v poslední době navštívil Afriku. Stejně roztomilý dotazník musíme vyplňovat ve chvíli kdy dorazíme na pohotovost. Fáč, kterým jsem natržený palec dočasně ošetřila se stihl zbarvit červeně. To ovšem nikoho nezajímá - “Hlavně vyplňte ten dotazník”. S vyplněným dotazníkem v ruce jsme čekali 6 a půl hodiny, kapičky krve odkapávali na podlahu. Po příchodu do ordinace jsme čekali půl hodiny až dorazí sestra, protože doktorka nemohla píchnout tetanovku. Sestra přišla, píchla, odešla. Lékařka se omluvila, že bohužel to nemá čas zavázat. Vydezinfikovala ránu, dala mi náplasťové stehy, fáče, voděodolné lepenky a jakýsi návlek na palec a se slovy “Nějak mu to zavaž!” jsme odcházeli po více jak sedmi hodinách z nemocnice.

   Naposledy jsem se pokusila o něco jednoduššího, vyzvednout si recept na léky. Volám do střediska, zda je možné, aby mi doktor napsal recept a já si ho mohla vyzvednout.

STŘEDA

,,Ano, to je možné! Můžete si ho vyzvednout příští pátek.”

,,Ale já mám poslední tři prášky a v sobotu odjíždím pryč, potřebovala bych ty léky sebou.”

,,Tak dobře, přijďte si ten recept vyzvednout v 8:15 zítra ráno!”

ČTVRTEK 8:15

,,Dobrý den, měla jsem si dnes vyzvednout v 8:15 recept!”

,,To musí být nějaký omyl, musíte se objednat!”

,,Já včera volala a bylo mi řečeno, že si ho můžu vyzvednout dnes. Klidně si počkám!”

,,Ne, musíte být objednaná!”

,,Dobře, kdy tedy můžu přijít?”

,,Příští pátek…”

PŘÍŠTÍ PÁTEK

,,Příště se nemusíte objednávat, jen si zavolejte a hned si můžete ten recept vyzvednout!”

O PŮL ROKU POZDĚJI

‚‚Dobrý den, potřebovala bych recept na léky ..” na druhé straně telefonu se ozve bujarý smích.

‚‚Zlatíčko, tak takhle to opravdu nefunguje! Musíte se objednat u doktora!”

‚‚Ale paní doktorka mně minule řekla, že si můžu jen zavolat!”

‚‚To opravdu ne! Chcete se objednat... "