V hlavní roli tchýně
Téměř čtyři roky jsme čekali na to, až Meba dostane papíry. Několikrát jsme si tu situaci představovali, plánovali co budeme dělat a jak se nám změní život a na oslavu toho “až se to jednou stane” jsme si koupili velkou flašku Moeta, která získala čestnou pozici na vrchu naší kuchyňské linky. Z Moeta se za ta léta čekání stala láhev takřka archivní. Když v tom se to stalo. Byl sluneční čtvrtek na začátku června. Já se hrabala na terase v truhlících a Meba si četl. Zazvonil telefon a na displeji se objevilo jméno naše právníka. Dostali jsme to. Meba konečně dostal resident permit - povolení k pobytu. Byli jsme z toho oba v takovém šoku, že jsme neotevřeli ani tu flašku a to normálně u nás alkohol teče proudem.
Udělali jsme jediné, koupili letenky do Čech. Prvně spolu. Plán byl jasný - přijedeme inkognito.
S naším nápadem jsme seznámili pouze ségru. Ta dostala bojový úkol - nikomu to tajemství neprozradit a jelikož jsme měli přiletět v neděli v noci, udržet rodiče vzhůru.
‚‚A co když budou chtít jít spát?”
‚‚Řekni jim, že seš těhotná!”, poradil jí Meba.
‚‚Vážně geniální rada, to tátu trefí ještě dřív než otevřeme dveře.”, sjela jsem ho.
První komplikace přišli již na anglickém letišti, kdy se z nás úředníci vytrvale pokoušeli vymámit česká víza, která Meba vůbec nepotřeboval. Nechtěli nás pustit do letadla a já už čekala, že náš výlet skončí ještě dřív než začal. Následovala zpoždění letu o téměř dvě hodiny. Ryanair jak jinak. Na pasovce na Ruzyni se z nás opět pokoušeli dostat víza a nakonec se Uber při cestě z letiště ztratil. A tak místo v jedenáct jsme přijeli domů až po druhé ráno. Byla tropická letní noc, v baráku horko a tma, rodiče spali a my měli pouze dvě možnosti, vzbudit je a nebo počkat do rána a objevit se při snídani, jako by se nechumelilo. Zvolili jsme první možnost.
Ségra nám potichoučku otevřela dveře, kufry jsme nechali na zahradě a schovali se v kuchyni.
‚‚Běž za mámou a řekni jí, že tě bolí žaludek a že nevíš, jaký si máš vzít prášek, jestli ti nemůže ho pomoct najít. Ona sejde dolů a my zařveme překvapeníííí!” instruovala jsem ségru narychlo vymyšleným plánem. Rozsvítili jsme pouze v kuchyni a čekali.
‚‚Filmuj to!”, drcla jsem do Meby a nemohla se dočkat na ten překvapený výraz až nás uvidí. Otevřeli se dveře do kuchyně a máma vešla do světla “reflektorů”, přesně tak jak jí Pán Bůh stvořil. Úplně nahá. Překvapení jsme nezařvali. Meba zaječel, máma taky zaječela a odskočila do tmy, Meba se otočil ke zdi a bouchl se přitom hlavou o digestoř. My se ségrou klečely na kolenou a brečely smíchy. Takhle si Meba setkání s budoucí tchýní asi nepředstavoval. Video jsem chtěla schovat pro příští generace, Meba ho ovšem nemilosrdně smazal. Taky zkazí každou srandu.
Kristýna Burgerová
Tak jsem se dočkala!
Dostat TEN prstýnek po osmi letech vztahu je jako dostat k osmnáctým narozeninám vysněnou barbínu s ohýbacími koleny.
Kristýna Burgerová
Jak jsem zatoužila podnikat - zase
Po obhlédnutí pracovního trhu, mě začaly opět jímat podnikatelské choutky. Přemýšlím, že možná než hledat si práci, by bylo lepší obnovit nějaký ten byznys.
Kristýna Burgerová
Móderní firemní kultůra
Už dorazila i do Čech. Po dvou měsících zabydlování se v Praze a obhlížení terénu = pospávání na gauči u Netflixu, jsem si řekla, že by bylo celkem fajn si najít práci.
Kristýna Burgerová
To by se v Česku nestalo!
Myslela jsem si, že neexistuje nic horšího než anglická byrokracie. Myslela jsem si to pouze do té doby, než jsem se přestěhovala zpátky do Čech.
Kristýna Burgerová
Kdo z koho aneb návrat do rodné vlasti
Pětkrát za den mě někdo seřve a dvakrát šlápnu do psího výkalu. Návrat do Čech po 8 letech. Vždyť se toho zase tolik změnit nemohlo nebo ano?
Kristýna Burgerová
A kdy bude miminko?
Věta, kterou by měli zakázat a každého, kdo se jí odváží vyslovit, bych poslala se bosého projít po kostičkách z lega.
Kristýna Burgerová
Maso je vražda aneb veganské šílenství
Kde jsou ty doby, kdy vegani žrali bílou tofu sádru a po nocích se snažili rozžvejkat sójové kostky, které měli k obědu.
Kristýna Burgerová
Jak jsem čekala na prstýnek
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci aneb když se romantický akt promění v honbu za diamantem. Žádost o ruku jsem očekávala po dvou měsících randění, po 7 letech prsteníček stále zel prázdnotou.
Kristýna Burgerová
Anglické krasavice
Říká se, že krása anglických žen a jejich kuchařské umění vyhnaly Angličany na moře a udělaly z Anglie námořní velmoc. Jak je to doopravdy?
Kristýna Burgerová
Český bratr tě slyší
Co všechno se dozvíte, když si Češi myslí, že jim nikdo nerozumí aneb poslouchat cizí rozhovory se (ne)vyplácí.
Kristýna Burgerová
Koronavirus v Anglii aneb hysterie prodává
Když Británii po letech přestal děsit Brexit, bylo nutné objevit nového nepřítele. Jak se šílí kvůli koronaviru v Anglii?
Kristýna Burgerová
Londotřesky
aneb když si naplánujete romantický víkend, za který by se nemusel stydět nejeden režisér hollywoodských slaďáků a vznikne Troškova komedie.
Kristýna Burgerová
Život se skrblíkem
Říká se, kdo šetří, má za tři. V Londýně bych toto přísloví přetransformovala na kdo šetří, má na pivo a protože pivo já tuze ráda, šetřím kde se dá.
Kristýna Burgerová
Příhody z polské Anglie
Snažit se vyhýbat Polákům v Londýně je stejné jako doufat, že nebude v Anglii týden pršet. Možné, ale velmi nepravděpodobné.
Kristýna Burgerová
Dej to nej aneb nechtěné dárky
Rozmohl se nám tady takový nešvar, a to být originální za každou cenu. Přitom flaškou a knížkou nezarmoutíš, teda aspoň mě ne!
Kristýna Burgerová
Šťastná a veselá hysterie
aneb když se necháte zastrašit Brexitem a myslíte si, že strávíte poklidné svátky na Britských ostrovech.
Kristýna Burgerová
Nákupní šílenství
Vždycky jsem měla oko na dobré kaufy, zvlášť pak na ty pořízené z internetu putující z druhého konce světa.
Kristýna Burgerová
Jak jsem se stala spisovatelkou
Pár měsíců před třicítkou mě přepadla deprese. Vdaná nejsem, děti nemám (ráda) a i můj papírovej pes má větší kariéru než já.
Kristýna Burgerová
Pod pokličkou aneb cesta do pekla anglické kuchyně
Kdybych si měla tipnout, kdo vymyslel mrazák dala bych ruku na to, že to byl Angličan. Nebyl, byl to Skot.
Kristýna Burgerová
Doba názorová
Lidstvo zažilo dobu kamennou, bronzovou, železnou a nyní jsme se ocitli v době názorové. Vypadá to, že se přes noc každý stal odborníkem na výživu, výchovu psů, plasty, udržitelnou módu, Brexit i hokejovou taktiku.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5257x
Vzhledem k nénaročnému životu prvomatky se může stát, že se její vydání posune na rok 2038.